Podobně jako třeba Ukrajinec Stachovskij, který vyřadil Lotyše Gulbise, předvádí Štěpánek divákům málem zapomenuté umění útočného tenisu. Proti Djokovičovi předvedl 75 náběhů na síť, z nichž získal 46 bodů. Občas i po druhém podání vyrážel vpřed.
Sám Djokovič ho chválil za to, jak se i za nepříznivého stavu rval. Jak četl jeho prohozy. S jakým citem hrál voleje. Jistě, nakonec se projevilo Djokovičovo mistrovství. Vždyť patří k hlavním favoritům turnaje.
Pětatřicetiletý Štěpánek se ovšem poroučel ze soutěže se ctí. Po bitvě, jež trvala tři a čtvrt hodiny. Po výsledku 4:6, 3:6, 7:6 (5), 6:7 (5).
Je těžké být spokojený po porážce, ale nemáte si co vyčítat, že?
Rozhodně ne. Dal jsem do zápasu všechno. Nevzdal jsem se ani za stavu 0:2. Pokaždé to byl jen jeden brejk v setu. Snažil jsem se bojovat do konce. Škoda čtvrtého setu, v pátém se mohlo stát cokoliv. Cítil jsem, že ho tlačím k limitu a dostávám se mu pod kůži. Můj výkon se celou dobu zvedal, lidi se překvapivě dostávali i na moji stranu. Zápas měl neskutečný náboj. Hrát v tenisovém chrámu v takové atmosféře proti nejlepšímu hráči světa, to tam člověk nechá i duši.
Nestává se moc často, aby s Djokovičem soupeř ještě ze stavu 0:2 utkání zdramatizoval. Co k tomu pomohlo?
Pořád jsem se držel plánu. Věděl jsem, že čím kratší budu výměny držet, tím líp pro mě. V průběhu čtvrtého setu jsem ho už začal přehrávat i v delších výměnách. Jak neměl rytmus, byl víc nejistý. Věčná škoda závěru čtvrtého setu. Mohl jsem být ještě na kurtu a mohla být ještě sranda.
Ano, na Djokovičovi bylo vidět, že přestává být sám sebou. Všiml jste si?
Začal se rozčilovat, kroutil hlavou. Když zjistil, že mi lidi fandí, nebylo to pro něj úplně normální. Šlo o maličkosti, kterých si my hráči všímáme. Cítil jsem, že moje šance se zvyšují. Bohužel, sedím tady jako poražený, ale ze zápasu si můžu vzít jen pozitiva.
Už jste byl někdy při tenisovém zápase tolikrát na zemi?
Asi ne, ale to je krása tenisu na trávě, můžete po míčích skákat. Já takhle prostě tenis hraju: srdcem a vším, co mám. Mám odřený koleno, jednou jsem spadl na zadek. Ale dobrý. Myslím, že odpovědi na otázku, jak jsem pomlácený, budu mít až ráno.
Překvapil vás Djokovič, když vám věnoval sporný fiftýn?
Překvapil. Proto jsem prosil diváky, aby mu zatleskali. Bylo to skvělé sportovní gesto. Ukázal, jak velkým je šampionem. Že k sobě chováme navzájem obrovský respekt a jsme kamarádi.
Jaká měla vaše show ohlas po odchodu z kurtu?
To, co se odehrálo, když jsem z něj slezl, bylo pro mě obrovským překvapením. Čekal na mě prezident All England Clubu a všichni ti, co seděli v královské loži. Udělali mi kordon a tleskali mi. Říkali, že to bylo něco neuvěřitelného. Byla to obrovská pocta, chvíli jsem se cítil jako vítěz.
