Skvělá zpráva před Australian Open, které začalo v noci na dnešek. Přesto by bylo divné nezeptat se 32. hráče světa i na něco jiného. Na vztah s Nicole Vaidišovou a jejich svatbu, o níž média po celém světě spekulovala. Při těchto otázkách však 29letý hráč ztrácí úsměv z tváře.
Můžete Radku říct, zda jsou zprávy o vašem vztahu pravdivé?
Nezlobte se, ale na grandslamu jsme kvůli tenisu.
Fanoušky doma to zajímá.
Já jsem do Melbourne přijel hrát tenis.
Takže o něčem jiném ani slovo?
Ne. Chci udělat co nejlepší výsledek a byl bych rád, kdybychom se bavili jenom o tenise.
Jistě, tedy k tenisu: Cítíte se po semifinále v Sydney ve formě?
Ano, mám za sebou tři vyhrané zápasy. Poprvé v životě jsem vyhrál nad Robredem. Hrálo se mi výborně. Až Guccione byl lepší. Přestože při tom jeho podání nemůžu říct, že jsme si bůhvíjak zahráli. (smích) Ale Sydney je minulost. Teď je přede mnou 1. kolo Australian Open. Těším se, cítím se v pohodě.
I přes ta šílená vedra?
Je fakt, že co bylo v Adelaide, to jsem ještě nezažil. Dali na kurt teploměr a ukázalo to sedmdesát jedna stupňů Celsia.
Tolik?
Tak nám to říkali. Vlhkost byla jen osm procent, takže jste se sice skoro nezpotil, ale zase jste měl sucho v krku, jako když jdete padesát dnů po Sahaře. Přesto hraju v teple raději než v zimě. Prohřeju si kosti.
Ale všechno má své meze, ne?
To jo. Jenže tak to prostě chodí. Vzpomínám si na jeden svůj zápas na Australian Open, byl to pětiseťák se Sanguinettim. Začínali jsme ve čtyřiceti stupních a končili asi v sedmnácti. Nejdřív jste skoro v tílku, máte spálené ruce a na konci pátého setu je vám zima i v mikině.
V takovém horku je důležitá kondice. Jste na tom dobře?
Cítím se skvěle. Před sezonou jsem měl kondiční soustředění v Mexiku. Mám z něj dobrý pocit. Vím, co mám za sebou. A vím, co mohu od svého těla čekat.
Byly to galeje?
Byly. A pořádné. Dvoutýdenní. Bydleli jsme v hotelu v nadmořské výšce 2 700 metrů. Od něj jsme vyjížděli ještě do národního parku, položeného o 2 000 metrů výše, kde jsem běhal po stezkách jako koza. A do toho jsem cvičil, rehabilitoval. Prostě jak říkáte: galeje od rána do večera.
Ale k něčemu to bylo.
Určitě. Tam je úplně jiný vzduch. Když se dostanete dolů, je to strašně znát. Líp se vám dýchá, tak rychle se nezadýcháte. První den jsme šli dvacetiminutovou procházku krokem. Šel jsem spát a byl jsem úplně vyřízený. Dělali jsme si legraci, že jsme opilí vzduchem. Poznal jsem v tom vysokohorském prostředí novou věc a se vší vážností říkám, že horolezec Messner je u mě hodně velkej frajer.
