Touto dobou už se nejspíše prochází na některé z řeckých pláží. Před cestou na dovolenou byl doma prakticky na otočku. A vracet by se vlastně ani nemusel. Stačilo, pokud by měl letecký spoj mezipřistání v srbském hlavním městě. V zemi na jihovýchodě Evropy se basketbalová reprezentace pokoušela minulý týden prodrat na olympijské hry do Ria.
Po porážce od favorizovaného domácího výběru se však do Brazílie nepodívá jak český tým, tak ani Radek Nečas.
„I když kluci makali do posledního hvizdu, na lepší výsledek to bohužel nebylo,“ prohlásil Nečas, který na dovolené v Řecku oslaví v pondělí šestatřicáté narozeniny.
Co vaše funkce technického vedoucího týmu přesně obnášela?
Spolu s manažerem Michaelem Šobem jsme se starali o servis kolem hráčů. Domlouvali haly a hotely. Zařizovali i jídelníček a podobné věci. Naším úkolem bylo zajistit hráčům v rámci možností co největší komfort, aby se mohli soustředit jenom na basketbal. V realizačním týmu už jsme věděli, kdo má co na starost.
Jak jste se do této role před třemi lety dostal?
Oslovil mě trenér Ginzburg s představou, zda bych měl o tuto pozici zájem. Po dohodě s tehdejším klubem i nyní s Pardubicemi mi bylo umožněno být součástí národního týmu, za což musím vedení poděkovat. Po souhlasu už tomu nic nebránilo. Zasahovalo to totiž zčásti i do přípravy.
Je nezvyk, když jste součástí týmu, ale nemůžete se zapojit do hry?
Ze začátku v tom prvním roce to bylo takové specifické. Spíše jako hráč můžu být před zápasem nervózní, ale v momentě, když vejdu na palubovku, tak to ze mě spadne. Naopak jako bafuňář před utkáním nervy nemám, ale po začátku nervozita přijde. U mě konkrétně se to tedy otočilo.
Hodně se probírala klidná zápasová atmosféra, což není pro balkánské země typické. Co jste tomu říkal?
My jsme tam měli početnou diváckou podporu. Tak kolem dvou set lidí tam určitě přijelo. Tím, že tam nebylo tolik ostatních, byla jejich podpora slyšet. Za fandění a to, že vážili cestu do Bělehradu, jim patří dík. Celkově mě ta návštěvnost překvapila a zklamala. Čekal jsem, že Srbové budou hladovější i po ostatních zápasech. Lístky se totiž kupovaly jako balíček na dva zápasy. Když nehráli domácí, byla hala poloprázdná. Pod plnou palbou se vždycky hraje lépe, než když hala zeje prázdnotou.
Kombank arena má kapacitu 25 tisíc míst. Hrál jste někdy v podobně velké aréně?
Myslím si, že jo. Když jsme hráli s národním týmem v Anglii, hrálo se v Londýně a ta hala byla snad i o něco větší, nebo alespoň srovnatelná.
Strávili jste v Bělehradu sedm dní. Jaký dojem na vás město udělalo?
Pohybovali jsme se v části Novi Grad, kde je nová zástavba včetně hotelu. V něm už jsem v minulosti byl, když jsme hráli s Nymburkem Adriatickou ligu. Všichni jsme to tak trochu znali, ačkoliv ne tak, jako třeba Honza Veselý (tři sezony hrál za místní klub Partizan). Na větší procházky městem ale nebyl čas.
Sehnali jste pro vaše týmové potřeby vše?
Hodně toho zajišťují sami pořadatelé, na nás je spíše dolaďování časů tréninků a zajištění posilovny. Na místě se toho už moc neřeší.
Měl jste možnost si zatrénovat společně se zbytkem týmu?
Nešlo to, protože do tohoto nemůžeme zasahovat. Je tam vybraný určitý počet hráčů a ti trénují. „Černé ovce“ jako já tam byly také, ale snažil jsem se trénovat v době, kdy měl tým odpolední klid, nebo jsem chodil běhat v době kolem snídaně, když ještě nebyl trénink.
Pardubický Radek Nečas (s míčem) v duelu s Opavou
Museli jste v harmonogramu něco neplánovaně měnit?
Tím, že zápasy byly až tak pozdě, tak jsme na všechno chodili poslední. Ale zase se hrálo stále ve stejné časy, takže se nic neměnilo. Když se hraje v devět hodin večer, den utíká strašně pomalu. Hráči si na to však zvykli.
Proč vlastně zápasy začínaly až tak pozdě?
Bylo to kvůli návštěvnosti. Srbové začínali oba první zápasy v šest odpoledne. Pak měli hrát takto i s námi, ale na jejich žádost se to posunulo.
Jaká byla reakce hráčů na nezvyklý čas začátků, se kterým se v naší lize nesetkají?
První utkání bylo trochu specifické, protože tak pozdě člověk opravdu jen tak nehraje. Tréninky bývají normálně od šesti do osmi. Tady se s tím o hodinu hnulo, ale neřekl bych, že by to hrálo roli. Spíše jde o ten harmonogram dne. Hráči jsou natěšení na zápas, a dlouho čekají. Po něm je trochu jiná i regenerace, ale fyzioterapeuti připravili studené vany, takže kdo chtěl, skočil si do nich.
Češi vypadli v semifinále. Kde byste viděl důvody porážky?
Zhodnocení turnaje do médií už udělali hlavní trenér i hráči a na mém rozboru nezáleží, takže už bych se k tomu nevyjadřoval.
Souhlasil byste alespoň s tím, že Češi měli ze Srbska až moc velký respekt?
Neřekl bych, do poločasu jsme hráli super zápas, ale na začátku druhé části ukázal Teodosič svoji extratřídu a jeho bodovou šňůrou soupeř odskočil na nějakých dvacet bodů. Srbové jsou tak kvalitní a sebevědomí, že je proti nim taková ztráta nesmazatelná.
