Co se stalo?
Při závodě Kolem Irska jsme jeli poslední etapu pět hodin v dešti a pak byla v letadle trošku víc zapnutá klimatizace... Chytl jsem virózu, v úterý jsem měl teplotu 38 a volal si s vedením, jestli mám jet. Ve čtvrtek mi bylo trošku líp, tak jsem opožděně dorazil do Assenu a ráno si projel trať prologu. Jsem zklamaný, věřil jsem si na časovky a teď tohle! Během týdne jsem seděl na kole minimálně. Bude to loterie.
Najednou nevíte, co od těla čekat?
Přesně tak. Ale tým prohlásil, že mě tu chce. Teploty už nemám. A náš lékař mi řekl: Formu v nohou máš, maximálně o víkendu to bude špatné a potom se rozjedeš.
Jenže ještě nedávno jste snil, jak právě v úvodním prologu zaútočíte i na zlatý dres pro lídra závodu.
No... Pořád zůstala jiskřička naděje. Prolog je na motoristickém okruhu, bez prudkých zatáček, rychlý, prostě 4,5 kilometru do toho dupat. Risknu to. Buď nohy vydrží, nebo zvadnou a skončím stopadesátý.
Vuelta začíná nezvykle na severu v Nizozemsku. Jak si jí tam váží?
Hodně, všude o ni mluví. Holandsko je cyklistická země, příští rok startuje i Giro v Amsterdamu a Tour v Rotterdamu. Ačkoliv je zvláštní začínat Vueltu právě tady. Španěl Reynes z našeho týmu je na prášky. Ve Španělsku je teď 35 stupňů, tady bylo dneska 15, pršelo, foukal vítr.
Bývalý profesionál Jan Hruška mi loni vyprávěl, že na Vueltě 50 procent pelotonu jede naplno a 50 procent ji bere za trest. Cítíte to tak?
U nás v Columbii byl naopak zájem o start obrovský, vybíralo se ze 14 lidí. Kluci jako Albasini, Greipel nebo já jsou extrémně namotivovaní, vždyť letos nám těsně unikla nominace na Giro nebo Tour. Přitom Greipel vyhrál za tuhle sezonu 15 etap a Albasini celý závod Kolem Rakouska. Ale na druhou stranu je fakt, že kluci z jiných týmů mi líčili, jak měli na Vueltu 6 jezdců a zbylé tři do party málem přemlouvali.
Koho si tipnete na celkového vítěze?
To bude zajímavé. Neuznávám řeči, že někdo jede Vueltu jen jako přípravu na mistrovství světa. Pro mě stojí jednoznačně výš než šampionát. Ale třeba Andy Schleck smýšlí jinak... Mé trio největších favoritů tvoří Australan Evans, který si chce po Tour napravit pověst, domácí Valverde a Ital Basso. Ti dva se na Vueltu chystají prakticky celou sezonu.
O vás v nedávném rozhovoru sportovní ředitel Rolf Aldag řekl, že jste pro něj z celé Columbie nejpříjemnějším překvapením sezony. Jak se taková slova poslouchají?
To jsem nečetl! To že řekl? Super! Začínal jsem u profíků jako domestik v týmu s mnoha hvězdami, ale touha vyhrávat závody ve mně pořád žila. I sportovní ředitelé mi teď tvrdili, že ty stovky kilometrů, které jsem jako domestik odšlapal na špici ve větru, mi paradoxně pomohly, že najednou jsem v časovkách schopný jet 50 kilometrů tak rychle. Letošní rok je pro mě impuls. Však se mi tým odvděčil, už v červnu se mnou podepsal novou dvouletou smlouvu.
V ní máte téměř čtyřikrát tak velký roční plat, než bylo počátečních 35 tisíc eur. To je příjemný následek vašich letošních úspěchů, že?
Určitě. I když někoho vychvalují jako domestika, teprve když přijdou vítězství, peníze jdou nahoru. Jako ve fotbale: kvalitní obránci tam mají slušný plat, ale útočník, co střílí hodně gólů, je víc viditelný a má víc peněz.
