Jejich biatlonové kolegyně na ně někdy nevěřícně zírají a smějí se jim. Třeba když si Eva Puskarčíková při výběhu v lese zničehonic střihne karatistický úder.
Nebo když Jitka Landová v posilovně zkouší judistické chvaty.
I takhle duo usměvavých reprezentantek dokazuje, že nejsou jen sportovkyně s flintou na zádech. Kromě biatlonových závodů, které poslední dobou dokonale pobláznily Česko, zvládají i studovat na Masarykově univerzitě v Brně. „S Evičkou jsme se shodly, že takové nervy jako z některých zkoušek jsme neměly ani při startech na olympiádě,“ přiznává 24letá Landová.
Eva Puskarčíková
Se stejně starou biatlonovou parťačkou je vlastně unikát i ve škole.
Na fakultě sportovních studií dokončují bakalářský obor speciální edukace bezpečnostních složek, který studují prakticky jen muži. „Spolužáci jsou většinou vojáci nebo třeba policajti,“ líčí Landová.
Proč jste se rozhodly dálkově studovat zrovna tento obor?
Jitka Landová: Odmalička jsem chtěla být policajt, protože jím byl i strejda. I celou rodinu to tam táhlo.
Eva Puskarčíková: A mě to zajímalo taky. Ostatní biatlonisti, co tady studovali, měli trenérství. To jen my jsme takové bláznivé.
Co takové studium obnáší?
J. L.: Zrovna teď jsme třeba cvičily sebeobranu ke zkoušce. Ta se skládá z útoku a obrany proti ozbrojenému útočníkovi. Je to proti noži, pistoli, tyči. Máme tam i nějaké zápočty s obuškem. Naštěstí máme v Jablonci jednoho učitele, který cvičí sebeobranu u policie, tak nám pomáhá.
E. P.: Tyhle úkoly většinou cvičíme u Jíti v kočárkárně. (směje se)
A jak se vám dařilo dát do kupy školu se závody během sezony?
E. P.: Není to žůžo labůžo. Jsme unavené z tréninků a učení po večerech je hrozné.
J. L.: Nejhorší bylo psát bakalářku během zimy. Člověk se snažil něco napsat a ráno zjistil, že to, co vyplodil po tréninku, nedávalo vůbec smysl. Už se nám to ale podařilo splácat.
Začali vás i díky úspěchům ve štafetách poznávat spolužáci?
J. L.: Jo, až jsme byly překvapené. Studium jsme rozkládaly, jsme tu sice o rok déle, ale nikoho jsme moc neznaly.
E. P.: Všichni nám teď říkají, že biatlon hrozně sledují a fandí nám. A třeba nedávno jsme byly tady v obchodě a nějaký kluk na nás, jestli si nás může vyfotit.
J. L.: Vybafnul zpoza kasy. Lekla jsem se a říkám: A jako důvod? Nevěděla jsem, co jsme provedly. Bála jsem se, že nás nařkne, že jsme třeba něco ukradly. Nakonec z toho vylezla fotka pro maminku. Bylo to trochu faux pas. Jinak se mi nestalo, že by mě v lidé zastavovali v supermarketu. Takhle to má Gabča.
Je pro vás lepší, že jste zatím ve stínu právě Gábiny Soukalové či Veroniky Vítkové?
E. P.: Určitě! Po závodech dělají většinou různé rozhovory a pak přijdou na pokoj úplně vyřízené, vyčerpané. Je to obdivuhodné, že dokážou být pořád milé.
J. L.: Nevím, jestli bych dokázala snést takový nával. Jednou ale třeba holky něco odmítnou a hned o nich lidé říkají: „Ona se se mnou nevyfotila, ta Gábina je určitě afektovaná.“
E. P.: A hlavně nafoukaná!
Zpět ale k vám. Je mezi biatlonistkami ve Světovém poháru hodně vysokoškolaček?
J. L.: Myslím, že z ostatních zemí moc závodníků nestuduje. Jsou většinou zaměstnaní jako vojáci, Italky jsou třeba policajtky.
E. P.: Mají tam jiný systém.Po konci závodní kariéry pokračují v práci pod policií. Tady člověk přestane závodit a co potom? Co má dělat?
A vy už jste přemýšlely, co po konci kariéry?
J. L.: Furt mám směr k policii. Už si umím představit i něco jiného, ale pořád mě to táhne ke kriminálce. Nevím ale, jestli chci denně nasazovat svůj život. Vím, že rozhodně žádné trenérství mě neláká. Chtěla bych být u státních složek.
Hodně bývalých reprezentantů dnes pokračuje jako trenéři...
J. L.: Mě by teda nebavilo někoho komandovat, co kdo má dělat.
E. P.: Pro ženskou to není moc ideální. A taky to cestování. Celou kariéru cestujete, chtěla bych zažít něco z jiného soudku.
Vaši kolegové odpočívali u moře, Ondřej Moravec na horách. Nemrzí vás, že jste kvůli škole nikam nemohly vyrazit?
J. L.: Už jsme si během čtyř let zvykly, že žádné odpočinkové jaro neexistuje. Dvakrát třikrát týdně trénujete pádovou techniku, judo, box, karate, aikido, sebeobranu. Letos se nedostaneme nikam hlavně kvůli státnicím.
K tomu vám od května navíc začíná příprava na další sezonu, že?
E. P.: To bude masakr!
J. L.: A taky brzké ranní budíčky, ponocování a hektolitry kávy.
Mimochodem, dokázaly jste už něco ze školy aplikovat i při závodech?
E. P.: Jo, Jíťa pádovou techniku.
J. L.: S flintou to ale bolí. (směje se)
Zajímavost: |
Biatlonová stopa v Brně 24letá Jitka Landová se narodila v Jablonci nad Nisou. Společně s rodačkou z Harrachova Evou Puskarčíkovou tvoří polovinu týmu, který ovládl celkové hodnocení Světového poháru v ženských štafetách. Držitelky malého glóbu jsou parťačkami i ve škole. Na Masarykově univerzitě studují obor speciální edukace bezpečnostních složek. Mladé olympioničky nejsou jediné reprezentantky, které v Brně zanechaly biatlonovou stopu. V roce 2013 dokončil magisterské studium na fakultě dvojnásobný medailista z her v Soči Jaroslav Soukup, titul z brněnské univerzity má i současný trenér žen Zdeněk Vítek. Biatlonový šéftrenér Ondřej Rybář nyní v Brně pokračuje v doktorském programu.
