Nadějný křídelník MMCITÉ Brno si v neděli vpodvečer splnil jeden ze svých dětských snů. Na palubovce suverénního Nymburku, kam se slavnější Pavel vrátil po čtyřletém působení v zahraničí, se poprvé v životě bratrovi postavil jako soupeř. „Výsledek zápasu byl předurčen postavením v tabulce a kvalitou týmů. Zahrát si proti bráchovi byl ale jeden z mých životních cílů,“ vyznává se Pumprla mladší.
Neochvějný panovník českých basketbalových končin smetl jihomoravského outsidera 103:63. Pumprlu juniora mohlo potěšit, že v interním rodinném duelu zvítězil. Zatímco on byl se 13 body nejlepším střelcem MMCITÉ, slavnější Pavel jich během necelých sedmi minut stihl zaznamenat jen šest. „Nějaké cíle mi probíhaly hlavou, ale nic takového jsem si nestanovoval,“ pousmál se brněnský mladík.
Pavel Pumprla v reprezentačním dresu.
Že by bratra proto popichoval? Kdepak, vždyť Pavel je jeho idol, se kterým si nikdy netroufl soupeřit. „Je to také dáno tím, že je o devět let starší než já a ten věkový rozdíl je až moc velký,“ poznamenává mladší Radek. „Když jsme v čemkoli v dětství soutěžili, brácha nejspíš vyhrával. Ale to se musíte zeptat jeho. Já byl tehdy malý a moc si to nepamatuju,“ kření se.
Že brněnský basketbalista nosí na zádech známé příjmení, poznává už od školních let. „Trenéři mi často říkali, že mám s bráchou podobný styl a vypadáme stejně,“ pokyvuje rodák ze Zábřehu na Moravě, jenž stejně jako Pavel nejčastěji nastupuje na pozici křídla. „Post se určuje podle výšky. Nejsem malý, abych hrál rozehrávače, a nejsem tak velký, abych byl pivot. Na křídlo jsem byl předurčený,“ vypráví 194 centimetrů vysoký student brněnské právnické fakulty.
Po basketbalových počátcích v Mohelnici a prvoligové mezistanici ve Zlíně už třetím rokem hraje nejvyšší soutěž za Brno. Po dvou sezonách, ve kterých byl rád za každou minutu na palubovce, se letos stává stabilním článkem týmu. Na hřišti průměrně za zápas stráví necelou půlhodinu.
Brněnský křídelník Radek Pumprla v akci.
„S minutáží jsem spokojený, ale nevím, jestli existuje nějaký hráč, který by byl spokojený s hrou. Vždycky je co zlepšovat,“ uvědomuje si mladík. „Musím vylepšit střelbu a přidat klid do hry. Zatím toho nemám odehraného dost, abych se mohl považovat za nějakého zkušenějšího hráče. Snad rozvážnost a přehled přijde časem,“ věří hráč MMCITÉ, kterému po necelé čtvrtině soutěže patří předposlední 11. příčka. „Musíme malinko zlepšit týmovou hru, máme hodně mladých hráčů, poměrně obměněný kádr, k tomu pár zraněných. Chvilku trvá, než se tým sehraje. A až budeme mít kompletní sestavu, půjde to jen líp a líp.“
Kromě týmových výzev chce zdolávat i další osobní mety. „Určitě je dalším cílem zahrát si s bráchou. Ne proti sobě, ale s ním,“ zasní se.
