Bude továrním jezdcem Jawy
Australsko - novozélandské turné plošinářů na dlouhých drahách není ničím novým. Jaroslav Pták ho absolvuje už počtvrté. Ze svého třetího seriálu se vrátil před třemi roky značně rozezlen. S promotérem závodů, světovou plochodrážní legendou Ivanem Maugerem, tehdy nenašel společnou řeč ve věci výplat startovného. „Už se tam nikdy nevydám, jsem pořádně zklamaný. Mauger něco jiného nabízel a něco jiného nakonec splnil. Dluží mně dost peněz," prohlásil po návratu před třemi roky Jaroslav Pták.
Teď už ale opět připravuje zavazadla k tomu, aby se na druhou stranu zeměkoule vydal opět. „Nedržel jsem se tehdy starého známého hesla - nikdy neříkej nikdy. Peníze jsem už oželel. Ovšem situace se značně změnila. Mauger je sice opět promotérem, ale už nebudu startovat coby soukromník, ale budu v roli továrního jezdce divišovské Jawy. A to se neodmítá, vždyť to je splněný sen snad každého plošináře. Budu zkoušet na dlouhých drahách vylepšený motor 2 x OHC a zadní centrální pérování."
Čekají jej čtyři starty
Den před Silvestrem usedl karlovarský závodník, který figuruje na soupisce prvoligové Plzně, do auta a vydal se do Londýna. Odtud v poslední den roku odstartovalo letadlo, která jej dopravilo přes Los Angeles do Sydney. Tam zahájí pátého ledna čtyřdílné turné tamních Grand Prix.
„Bude to docela fofr. Na aklimatizaci čas nebude, jen stačím s mechanikem Václavem Míkou, který je jinak šéfkonstruktérem divišovské Jawy, dát motorku dohromady. Ta se poveze s námi v letadle v bednách," vysvětlil před cestou Pták. Následující dvě soboty jej čekají závody opět na východním pobřeží Austrálie v Tamworthu a Brisbane. Závěrečný díl seriálu na něj čeká na Novém Zélandu v Christchurchu. „V předchozích startech se mně tady pokaždé docela dařilo. Obsazoval jsem místa od druhého do osmého, což v docela kvalitní konkurenci nebylo vůbec špatné. Ovšem nezlobil bych se, pokud bych si bilanci vylepšil."
Pojede až dvě stě kilometrů v hodině
Seriál závodů v Austrálii a na Novém Zélandu se odehrává na pískových drahách o délce od 880 metrů po 1200 metrů, což je pro Evropana nezvyklá délka. Právě ta nejdelší čeká Ptáka v Christchurchu při posledním dílu seriálu. „Ovál má extrémně rychlé roviny. Proto se tady před nájezdem do zatáčky dosahuje rychlosti až 200 kilometrů v hodině. To na evropských drahách nemá obdoby. Naštěstí je tady, ale i na australských stadionech, velmi jemný písek. Dostat v tak vysoké rychlosti kamenem by bylo velmi nebezpečné. Dráhy jsou původně stavěné a také se stále používají pro závody klusáků," řekl Pták.
Jezdci tady startují na strojích s dvoustupňovými převodovkami, na jakých se jezdí dlouhé dráhy běžně, ale zadní kolo se používá menšího devatenáctipalcového průměru. Dlouhodrážní stroje mívají zadní kolo o průměru 22 palců. „Tomu se musí přizpůsobit převody. Pořadatelé si od toho slibují, že se dráha méně rozhrabe. Ale koleje se udělají stejně."
Jezdí se večer a je horko
Zatímco v Evropě se lidé v lednu balí do kožichů, v Autrálii a na Novém Zélandu je léto v plném proudu. Šestatřicetiletý plochodrážník už z předchozích startů ví, že pětatřicet ve stínu není ničím mimořádným. Závody tady proto začínají až v 19 hodin místního času.
„Horko navečer už trochu poleví, ale od osmi večer je tady tma jako v pytli. Proto se většina jízd odehrává za umělého osvětlení, což dodává závodům zvláštní ráz. Naštěstí jsem na večerní závody zvyklý z Německa či Francie. Navíc je to tady pokaždé tak trochu svátek. Na závodech bývá a tribunách od 15 do 20 tisíc fanoušků," doplnil plošinář Jaroslav Pták.
4. ledna 2002 10:41
