Pravda, může si to dovolit. Jen v Berlíně jich za tři zlaté medaile a dva světové rekordy vydělal 335 tisíc, tedy 5,9 milionu korun. Především tu však převrátil sportovní svět naruby. Bolt nadevše, tak zní první přikázání současné atletiky.
Když v pátek slavil 23. narozeniny, zapěl mu "Happy birthday" celý Olympijský stadion. Rozběh štafety tehdy nechal na kumpánech z týmu. Dlouho se vyspal, k obědu se nacpal kuřecími nugetami, pak prohnal po dálnici vypůjčené stříbrné ferrari s otevřenou střechou. To byl dárek od šéfa jeho ochranky.
Hyperaktivitu řešil lékař
Během necelých dvou let se z talentovaného jamajského sprintera stala celosvětová superstar, která polarizuje davy.
Teenageři ječí, když předvádí svá gesta a taneční kreace. "Superhrdina jako komický August, toť nová tvář atletiky," říká naopak sportovní filozof Günter Gebauer. Jedno je jisté: svými výkony zamířil do krajiny atletických legend. Byť sám Bolt namítá: "Ještě jí nejsem. To nejde za dva roky. Zas a znovu musím být šampionem."
Osobnosti české atletiky se přesto pro MF DNES shodly: Jamajčan je legendou už dnes. Třicet let stahovali nejlepší sprinteři na stovce desetinu z rekordu 10,00 na 9,90. Bolt sám srazil 16 setin za 15 měsíců! Devět. Pět. Osm. Když tato tři čísla zazářila minulou neděli na časomíře, berlínský stadion se ocitl v extázi.
Co to má být? "Ten běh přivedl atlety do stavu erotického vzrušení," psal list Der Tagesspiegel. "Usain, to je Zázrak," tvrdí Allyson Félixová, světová šampionka na 200metrů. "Je Davidem Copperfieldem atletické dráhy. Nenechává sice zmizet slona ani rozřezat mladou ženu, zato odstraňuje časové hranice," napsal Berliner Zeitung.
Jak to vše kdysi začalo? V Trelawny, vesničce na severozápadě Jamajky. Matka Jennifer, tehdy švadlena, si s malým Usainem nevěděla rady. "Jako dítě byl tak hyperaktivní.
Ale lékař řekl: Je to O. K." Otec Wellesley, jenž na malé rodinné plantáži pěstoval kávu a vlastnil obchůdek se smíšeným zbožím, tudíž stanovil pro syna tvrdá pravidla. "Usain je dodržoval, měl strach z mé hole," vypráví.
"Občas jsem ji musel použít. Rodiče na Jamajce drží děti zkrátka. Byl jsem krátce v USA a tam mě šokovalo, jak děti rozmazlují." Otec dělal, co mohl, aby vydělal dost peněz na synovu střední školu.
A Usain sportoval, aby vybil energii. Hrál kriket, basketbal, fotbal. Než začal závodně běhat... Před prvním startem na školním mistrovství Jamajky ho trenér musel hledat. Byl tak nervózní, že se kouči schoval. "Pak jsem vyhrál. Na stadionu bylo 33 tisíc lidí. Ten závod mě napumpoval sebevědomím." Dnes si Bolt užívá sám sebe v centru dění.
"Dokáže se vcítit do závodu," líčí Wallace Spearmon, bronzový z dvoustovky. "Jen se na něj podívejte před startem. Vychutnává si každého člověka křičícího jeho jméno. I proto je pak tak šíleně rychlý." Berlín nabídl desítky příhod, které to dokazují.
Svolávací místnost před finálovým závodem stovky. Bolt objevuje na stropě pavouka. S Asafou Powellem se ho usilovně snaží chytit, dokonce o něm začne zpívat píseň. Start stovky. Nahne se ke kameře a nahlas říká: "Let’s go." Tak jdeme na to. Pak zaklekne do bloků a udělá 41 kroků k času snů. Půlnoc po finále stovky.
U prodejny McDonalds v centru města zastavuje černý mikrobus, vystupují z něj čtyři Jamajčané a vhrnou se dovnitř. Bolt mezi nimi. Hosté začínají tleskat, gratulují mu. Objedná si šest kuřecích nuget. Každá z nich obsahuje 13 gramů tuku. "Po závodě mi prospívají," tvrdí.
V hotelu snídá každý den vajíčka, palačinky a chleba, obědvá sladké brambory. "Jsme flexibilní, začneme mu připravovat i nugety," slibuje záhy místní šéfkuchař.
Na stupních vítězů dělá Bolt Powellovi parohy, stejně jako při tiskové konferenci Spearmonovi. Na rozcvičení doráží ležérně v plážových kraťasech a botách. Před startem hraje počítačové hry a domino.
Než dojde na vyhlášení dvoustovky, na stadionu se půl hodiny ochotně podepisuje. Maskotu Berlinovi odstartuje stovku a chechtá se, když medvěd padne už před cílem.
Odneseme tě až domů
Kdykoliv stojí na startu finále, celý stadion si stoupá. Když ve štafetě nepřekoná světový rekord, tribunami proletí vlna zklamání.
Jamajčan si zuje tretry a odchází bos. "Strašně mě totiž tlačily." Při tiskové konferenci si nasadí novou kšiltovku štítem dozadu, cenovka mu visí přes oči. "Jste zklamaný, že nemáte další rekord?" ptají se ho.
"Mám další zlatou medaili, to stačí, ne? Jsem moc šťastný. O to víc, že jsem tak unavený. Nebyl jsem tu v nejlepší formě, ale povedlo se mi skvělé mistrovství." Nebyl v nejlepší formě??? "No jo. V Pekingu jsem ji měl mnohem lepší. Tady už umírám. Těch běhů bylo moc."
Také vás napadá, co asi nastane, až opět ve formě bude? Ale na to teď Bolt nemyslí. Na co tedy? "Jak dokončím sezonu, poletím domů, udělám si prázdniny, budu chodit do klubů, na pláž." Doma v Kingstonu, v jejich novém domě, na něj čeká přítelkyně Mitzy, která říká: "Naše láska je úplně normální a taková zůstane. Žádný rekord Usaina nezmění. Nikdy neměl ani potíže s jinými ženami."
Ale dá se to vůbec říci o muži, jemuž jamajská ministryně sportu slibuje u letadla červený koberec a kterému Jamajčané do Berlína vzkazují: "Od letiště až do tvého domu tě odneseme na ramenou!"? Což nebude jen tak. Boltovi běžně trvá v Kingstonu cesta z letiště domů půl hodiny autem. A to je podobně rychlým řidičem jako sprinterem...
