„Mistr světa, mladý, dráždivý a vždycky rychlý Jiří Prskavec!“ burcoval publikum tamní komentátor.
Často až zběsilý čtyřiadvacetiletý kajakář se bez rozpaků pustil do divokých peřejí.
Podobně jako předloni při jeho zlaté jízdě i tentokrát jel od úvodních metrů na hranici rizika. Branky míjel o centimetry, až v té sedmé přišel šťouch. „Vůbec jsem o něm nevěděl,“ přiznal v cíli bronzový medailista z olympijského Ria.
Možná i proto jeho riskantní jízda pokračovala.
Dál si v protivodách bravurně krátil trať a i navzdory dvěma trestným vteřinám si jel pro bezproblémový postup do podvečerního finále.
Čekala však branka s číslem 19. „V předchozí protivodě mi přišel takový blbý proud, který tam není moc často. Musel jsem si cestu z brány zkrátit a v tu chvíli už jsem neměl sílu dojet do té další, proto jsem se dotkl,“ popisoval kritický moment.
Upaloval pak do cíle, jak nejrychleji mohl, otočil se doprava na velkoplošnou obrazovku a u svého jména spatřil nepostupovou čtrnáctku.
Věděl, že je po nadějích. Jako obhájce zlaté medaile se neprobojoval ani do desetičlenného finále. Zlostí praštil rukou do své modré lodě a na chvíli schoval tvář do dlaní. Pět minut pak jezdil po kanálu sem a tam, než z vody vylezl a šel si promluvit s tátou-trenérem.
Jiří Prskavec v neúspěšné kvalifikaci na mistrovství světa ve vodním slalomu ve francouzském Pau.
„Dal jsi do toho všechno, ke sportu patří i porážky. Vyjde to zase příště,“ řekl Jiří Prskavec starší.
Mistra světa z Londýna přesto vyřazení v semifinále hodně mrzelo, vždyť mu zdejší trať tolik seděla.
„Byla taková, jakou jsem si i trochu vysnil. Byly v ní pasáže, které mi v tréninku šly, a cítil jsem, že to může být trať, na které zajedu medaili. A bohužel,“ usmál se smutně.
Obhajobě titulu přitom obětoval i celkové pořadí letošního Světového poháru. Dlouhé dva letní měsíce strávil na francouzském kanále v Pau. Chtěl pochopit složitost místní tak nevyzpytatelné vody.
„Během vteřiny může být voda o půl metru výš. Musel jsem se naučit, kdy si můžu dovolit zkrátit trať a kdy ji zase musím protáhnout. Myslím, že se mi to povedlo,“ doufal ještě před pátečním startem.
Marně, medailový boj zlatého Ondřeje Tunky a stříbrného Víta Přindiše v podvečerním finále sledoval už jen jako divák z okraje kanálu.
„Ještě jsem se nedostal na úroveň, abych pokaždé jezdil finále,“ sypal si popel na hlavu. O to větší motivace má však pro příští sezonu, kdy se koná evropský šampionát v pražské Troji a ten světový na olympijské trati v Riu.
„A já do toho dám zase úplně všechno,“ slibuje Prskavec.
