"Mrzí mě způsob, jakým se situace řešila. Hlavně mě zklamalo, že mi k tomu trenér neměl co říct. Před rozhodnutím klubu ani po něm," napsal v odpovědích pro MF DNES Robert Mifka.
Jste hodně zklamaný?
Ano. Zklamání u mě převažuje nad všemi ostatními pocity.
Jak vám propuštění odůvodnilo vedení?
Mně byla věc podána jako nesplnění výkonnostního kritéria celým družstvem.
Ale podle všeho jste vy hlavní viník, kvůli kterému se Ústí nedaří. Co o tom soudíte?
Pokud mám vycházet z odůvodnění klubu, nebyl jsem označen za "viníka," nicméně fakt, že klub hodlá ukončit smlouvu právě se mnou, si samozřejmě vykládám jako nespokojenost týmu SK Volejbal s mými výkony. Mohu s tím nesouhlasit, ale je to fakt.
Počítal jste s tím trochu, nebo je to pro vás velké překvapení?
Vzhledem k tomu, že jsem se o celé záležitosti dověděl nejprve zprostředkovaně z tisku, a před tím se mnou ze strany vedení a trenérů neproběhlo žádné jednání ohledně mé konkrétní výkonnosti, bylo pro mne rozhodnutí klubu velikým a nečekaným překvapením.
Měl jste dostat víc času, abyste se s týmem sehrál?
Myslím si, že na souhru bylo času relativně dost, i když k tomu, aby o sobe hráči na hřišti věděli takříkajíc naslepo, samozřejmě půl sezony nestačí. Za základní příčinu kolísavé výkonnosti družstva však považuji spíše faktor psychický než ryze herní.
Byla chyba vedení, že na tým vytvářelo nadměrný tlak?
Vytyčení cíle pro letošní sezonu bylo dle mého názoru s ohledem na nové sestavení družstva předčasné a negativně motivační opatření vedení klubu (pokuty) nemělo podle mě na psychiku a výkonnost týmu pozitivní dopad.
Vám se občas vyčítala málo pestrá hra. Souhlasíte s kritikou?
Souhlasím s tím, že se v situacích, kdy se během zápasu přestává útočně dařit, uchyluji spíše ke hře na jistotu přes hráče, ve kterého mám momentálně největší důvěru. A to pak může působit nepestře. Sám si to občas po zápase dávám za vinu.
Ale za tím, že si Ústí stanovilo nadměrné cíle, si stojíte?
Ano. Při vyrovnanosti a kvalitě kádru extraligových týmů v této sezoně, i s ohledem na rozpočet jednotlivých klubů si myslím, že cílem odpovídajícím kvalitě našeho družstva mělo být play-off.
Ale klub chtěl víc, šuškalo se o semifinále. Pomůže mu zachránit aspoň postup do vyřazovací části nový nahrávač Estebano Simaro?
Těžko říct. Simaro je nahrávač, který má zkušenosti a kvality. Hlavní problém je ale podle mě, jak už jsem řekl, v hlavách hráčů. Přesvědčení všech na hřišti, že jsou silnější než soupeř a vzájemná důvěra a víra v sebe sama. Potom věřím, že se může začít vyhrávat. Přínos příchodu nového nahrávače tedy vidím spíše v novém impulzu, který do družstva může přinést.
Kdybyste se teď rozhodoval jako v létě, šel byste znovu do Ústí?
Ano šel, ale asi bych se rozhodoval až podle vymezených cílů klubu v souvislosti se složením družstva.
Asi jste nečekal, že vaše působení tady bude tak krátké.
Samozřejmě jsem plánoval zůstat do konce sezony a popřípadě i sezonu další.
Očima trenéraMichal Nekola, kouč Ústí: "Nic proti Robertu Mifkovi nemám. Jeho povaha je v pořádku, snaha na tréninku taky. V zápasech to ale neklapalo, jak by v týmu mělo. Nebyla to všechno jeho vina, jenže on hru týmu ovlivňoval nejvíc. Přes něj šlo 90 procent míčů, kolikrát souhra nebyla podle představ. Chtěl se mnou mluvit, ale pak už se ani neozval, napsal jen esemesku. On si vyřizuje i svoje věci. Chtěl jsem s ním mluvit ihned, jak to náš generální manažer Miroslav Přikryl vyhlásil, ale nakonec k tomu nedošlo. Jsem však přístupný rozhovoru, rád mu to vysvětlím. Argentinec Simaro, naše nová posila, to je takový poslední impuls, abychom se dostali do boje o play-off. Možná už ani to nepomůže. Ale nechtěli jsme, aby to bylo pořád stejné. Na tréninku jsme fungovali, v zápasech bohužel ne." |
Jednání ohledně ukončení smlouvy stále ještě probíhají, ale momentálně vše směřuje k dohodě.
V čem je největší problém Ústí?
Bylo by to na slohové cvičení. Zjednodušeně řečeno zde momentálně není žádný impulz, díky kterému by hráči i přes to, že se o to snaží, začali věřit ve své schopnosti. Myslím, že tým potřebuje mít pocit, že je pro co a pro koho hrát a vítězit. Ač jsou osobní vztahy mezi hráči velice dobré, není v družstvu dostatečný týmový duch. Mám pocit, že se ve hře každý stará víceméně o to své, a to k úspěchu nestačí.
Měl jste pocit, že vaši ústečtí spoluhráči stojí za vámi? Nebo jste spíše také na hřišti vnímal, že vám moc nevěří?
Problémy se souhrou se vyskytovaly někde víc, někde méně. Pocit důvěry byl tedy někde větší, někde menší. Ale to platí, myslím, oboustranně. A je to celkem běžné i v ostatních týmech.
Má Ústí ještě reálnou šanci dosáhnout na play-off, nebo ho spíš čeká skupina o udržení?
Odstup na play-off jsou 2 až 3 vítězství. Jelikož teď tým čeká vesměs série s hratelnějšími soupeři, věřím, že dveře do play-off ještě zdaleka zavřené nejsou.
Už víte, kam teď půjdete? Kde dohrajete sezonu?
Momentálně u mě panuje spíše ještě rozčarování z pro mě nečekaného vyústění celé situace, a tak řeším hlavně problémy ohledně stěhování. Na volejbal se snažím alespoň chvíli nemyslet. Uvidíme, co přinesou další dny.
Jak velká je to pro vás komplikace, že jste najednou v době finanční krize bez práce?
Věřím, že se s klubem dohodneme na přijatelném řešení situace pro obě strany. V nejbližší možné době bych také rád ukončil studium, a tak se následující měsíce budu co nejvíce věnovat přípravě na státnice a psaní diplomové práce.
Budete mít vůbec náladu slavit nový rok?
Pokusím se užít si v rámci možností příchod nového roku a být co nejvíce v kontaktu s mými nejbližšími. Chtěl bych ještě pozdravit všechny fanoušky ústeckého volejbalu, kteří nás podporovali i v tomto nepříliš radostném období a popřát jim vše nejlepší v roce 2009.
