O´Neal - centr pozornosti
Indiana si s obranou O´Neala (na rozdíl od Portlandu) vůbec nevěděla rady a ať dělala cokoli, O´Neal se neustále prosazoval - průměry 38 bodů a téměř 17 doskoků na zápas mluví samy za sebe. Velice zajímavý je ale pohled na to, jak si vedl proti různým obráncům. Proti všem třem hráčům, kteří ho bránili, se O´Neal může pyšnit velmi dobrou úspěšností střelby z pole - proti Rikovi Smitsovi 61%, proti Samovi Perkinsovi 59% a proti Dale Davisovi 64%. Lakers díky O´Nealovi zcela ovládli i doskakování - když Shaquille hrál proti Smitsovi, Lakers posbírali 54% doskoků, proti Perkinsovi 53% a proti Davisovi dokonce 60%. Velmi zajímavé ale je, že ačkoli O´Neal kraloval v osobním souboji proti všem třem, ve chvílích, kdy hrál proti Perkinsovi, byla Indiana úspěšnější než Lakers a o 4 body je v celé sérii "porazila" - 284:280. Bylo to zřejmě především tím, že Perkins byl pro Lakers nebezpečný svou střelbou zdálky - když ho O´Neal bránil, devětatřicetiletý veterán Perkins si ho vytahoval daleko od koše a odtamtud proměnil 11 trojek z 22 pokusů (50%!). Smits ani Davis nebyli v přímém souboji s O´Nealem střelecky zdaleka tak úspěšní.
Millerova střelba
Hvězda Indiany vystřelila během celé série v průměru 17 pokusů na zápas, což je o téměř 5 více než během základní části a statistiky odhalily dvě zajímavé věci. Za prvé - Reggie Miller střílel mnohem lépe, když byl na palubovce jeho "základní" obránce Ron Harper, a to zhruba se 44%-ní úspěšností. Když Harper odešel střídat, Millerova úspěšnost střelby výrazně klesla (na 31%) a obzvlášť se mu nedařilo proti Brianovi Shawovi a Kobe Bryantovi (14%). Za druhé - propastný rozdíl v jeho úspěšnosti byl i podle toho, kdo z jeho spoluhráčů na postu druhého podkošového hráče byl na hřišti. Když to byl Dale Davis, Miller proměnil 49% svých střeleckých pokusů, když to však byl Austin Croshere, jeho úspěšnost klesla na 28%. Croshere byl jedním z nejpříjemnějších překvapení finálové série, ale jeho útočný a méně kolektivní styl hry zřejmě Millerovi příliš nevyhovoval.
Robert Horry
Horry byl pro Lakers klíčovým hráčem z lavičky a na postu "čtyřky", tedy druhého podkošového hráče jasně předčil veterána A.C.Greena. V sestavě s Horrym Lakers jasně Indianu přehráli (během celé série o 40 bodů - 382:342), zatímco s Greenem byli o 26 bodů horší. Rozdíl by byl ještě mnohem výraznější, pokud bychom "odečetli" propadák Lakers v pátém utkání série, kdy v Indianopolis prohráli 87:120. Jedním z hlavních důvodů byl zřejmě to, že O´Neal s Horrym jako dvojice daleko lépe doskakovali než O´Neal s Greenem.
Fox a Rice
Na pozici křídla byl pro Lakers klíčovým hráčem z lavičky Rick Fox, který podobně jako v případě Horry-Green předčil svého spoluhráče Glena Rice. Pokud byl Fox na hřišti, Lakers přehráli Indianu o 18 bodů (224:206). Když byl na palubovce Rice, Lakers prohráli svůj "minisouboj" o 30 bodů - 395:425. Hlavním důvodem byla obrana, ve které Fox jasně svého spoluhráče předčil. Když totiž bránil Jalena Rose (který měl během série průměr 23 bodů na zápas), stlačil jeho střeleckou úspěšnost na 33%, zatímco proti Riceovi měl Rose úspěšnost 52%. Podobný rozdíl byl navíc i v případě obrany Roseova náhradníka Derricka McKeya.
Rozdílné poločasy
Jedním z klíčových bodů finálové série byl rozdíl mezi hrou obou týmů v prvním a druhém poločase. Čtyři klíčoví hráči Indiany stříleli mnohem lépe v prvních poločasech zápasů a v těch druhých se jejich střelba citelně zhoršila - rozdíl byl patrný především u Jalena Rose (pokles z 57% na 36%), ale podobně na tom byli i Reggie Miller, Travis Best a Mark Jackson.
(podle zahraničních pramenů)
