V této sezoně zatím bude Michal Schlegel závodit za třetidivizní českou formaci Klein Constantia, což je nový název pro loňskou stáj AWT Greenway a zároveň pro „farmářský“ tým Etixxu-Quick Step.
Při soustředění v Calpe nyní mladíci z Klein Constantie potkávají také hvězdy Etixxu. Na chodbách hotelu Sol y Mar vídají Zdeňka Štybara, Toma Boonena, Marcela Kittela, Tonyho Martina či Dana Martina.
Ve výkonnostních testech, které absolvovali, však dosáhl nejlepších výsledků právě Schlegel. Byl lepší i než VŠICHNI jezdci prvodivizního Etixxu!
„Jeho hodnoty jsou úžasné. Skrývá se v něm velký potenciál,“ oceňuje Geert van Bondt, který bude v začínající sezoně působit coby sportovní ředitel střídavě u Klein Constantie a u Etixxu.
„Projevoval se excelentně. Jel například 500 wattů hodinu a 19 minut. Takových wattů na kilogram nedosáhl ani žádný jezdec z elitního týmu,“ dodává René Andrle, další ze tří sportovních ředitelů Schlegelovy stáje.
Dvacetiletý Čech v ní načíná druhou sezonu. „Loni byl první půlrok pro mě takovým rozkoukáváním se. Zato ve druhém půlroku se mi vedlo mnohem lépe,“ sám bilancuje.
Michal Schlegel (uprostřed) s týmovým kolegou Romanem Lehkým a s Geertem van Bondtem, jedním ze tří sportovních ředitelů stáje
Upozornil na sebe už při závodě Giro Valle d ́Aosta, kde navzdory těžkému karambolu dojel v Top 10.
„Padl jsem tehdy na obličej a na bradě měl 13 stehů,“ líčí a ukazuje jizvu, která mu od té doby zůstala. „Jenže na ten závod jsem se speciálně připravoval. Tak mi ho přece nezkazí nějaký pád.“
Vlastnost bojovat navzdory všem nepříznivým okolnostem až do samého konce podědil po otci. „Ten byl schopný dojet závod snad i se zlomenou nohou,“ vzpomíná s nadsázkou Andrle.
Schlegel-syn loni mile překvapil rovněž při Czech Cycling Tour, kde v konkurenci Štybara, Vakoče, Bárty či Königa skončil celkově šestý. Načež v září přivezl z mistrovství světa kategorie do 23 let v Richmondu cenné sedmé místo. Cílem projel jen pět vteřin za vítězným Francouzem Ledanoisem.
„Výsledky testů jsou teď pro mě příjemným povzbuzením. Ukazují, že jdu po dobré cestě,“ povídá v Calpe. Jeho pokroky bedlivě sleduje Patrick Lefevere, šéf celého Etixxu. „Už po této sezoně by mohl Schlegel podepsat do worldtourového týmu,“ shodují se Andrle a van Bondt.
Ale aby se tím dostával pod tlak?
„Ten nevnímám. Cyklistika je pro mě spíš zábavou. Stres bývá na škodu,“ odvětí cyklista z Lanškrouna. Doma si občas zatrénuje také s Leopoldem Königem. A pouť z farmářského týmu Etixxu do prvodivizní stáje může probírat s Petrem Vakočem, který už ji má úspěšně za sebou. Koneckonců Vakočovi na posledním mistrovství republiky pomáhal k titulu domácího šampiona.
„Jinak ale s A-týmem Etixxu moc do kontaktu nepřijdeme. I tady na soustředění pracuje každý tým zvlášť,“ popisuje Schlegel. „A když jsme se potkali při loňské Czech Cycling Tour, tak byl Etixx našim soupeřem a mně dělalo radost, když jsem některé jejich kluky mohl porážet.“
Ne, z velkých jmen tenhle mladík strach nemá...
Tým Michala Schlegela - Klein Constantia - při tréninku v Calpe
Vedle cyklistiky dálkově studuje první ročník vysoké školy, obor ekonomika a management. Učit se snaží i na soustředění. „Ale přednější je teď pro mě cyklistika, studiu proto nechávám volný průběh. Dostudovat bych chtěl. Kdyby to však nešlo s cyklistikou dohromady, se školou skončím.“
Kočovný život jej takřka na šest měsíců ročně odvádí z domova. „Mé koníčky? Přítelkyně, to je zajímavý koníček,“ usměje se. „Obdivuji ji, že to se mnou vydrží, když jsem pořád pryč.“
Jeho někdejším idolem byl Lance Armstrong. Momentálně vzhlíží k Chrisi Froomeovi a Alejandru Valverdemu. Ale navzdory Armstrongovu odhalení říká: „Můj pohled na něj se moc nezměnil. Ta doba byla prostě taková.“ Naznačuje, že doping na přelomu století nepraktikovala zdaleka jen Američanova stáj US Postal.
Získat v budoucnu smlouvu ve worldtourovém týmu je jen částečným Schlegelovým cílem. „Hlavně bych tam chtěl být užitečný. Typ závodů, jakými jsou Grand Tour, by mi mohl sedět.“
Už v dětství svým kamarádům vykládal: Jednou pojedu na Tour.
„Tehdy jsem jim sliboval: Až tam budu startovat, zaplatím vám cestu, abyste se na mě jeli podívat. Všichni si z toho dělali srandu - a teprve teď začínají brát vážně, že se to stát může. Takže jestli Tour jednou opravdu pojedu, budu na ni muset pozvat nejmíň deset lidí.“
