Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Proč sledovat vášeň jménem ragby a finále mistrovství světa

MLÝN. Takhle se přetahovali o ragbyovou šišku žlutozelení Australané s černými Novozélanďany v semifinále MS v Aucklandu. | foto: David GrayReuters

22 2011
Pro jedny brutální řež se složitými pravidly. Pro jiné ryzí sport bez simulování. Ragby! Zde jsou důvody, proč si nenechat ujít finále mistrovství světa mezi domácím Novým Zélandem a Francií.

Možná se k vám to video také dostalo: krásné dívky v plavkách se s šiškou v ruce učí skládat, správně přihrávat... A všichni diváci tak mimoděk poznávají pravidla ragby.

Chytré, vtipné, s nápadem: taková je reklama na vrcholící světový šampionát na Novém Zélandu, jednu z nejsledovanějších akcí roku. Vlastní mistrovství však vábí na úplně jiné záležitosti - a tímto článkem se můžete nechat nalákat i vy.

Zbývá poslední příležitost - nedělní finále Nový Zéland vs. Francie (9.50, ČT4). Tak tedy: proč dát ragby šanci?

1. Tvrdost, jakou jinde neuvidíte

Jde z toho až strach, když dvoumetrový chlap sprintuje a jiný pořízek na něj - také v plné rychlosti - skočí a povalí ho k zemi. Ragby je extrémně fyzickým sportem, proto také MS trvá skoro dva měsíce, neboť hráči potřebují mezi zápasy týdenní rozestupy na doléčení šrámů. O tom, kolik jich může být, svědčily krvavé stopy na dresech semifinalistů z Nového Zélandu a Austrálie - a přesto nemůže být řeč o zákeřnosti.

Fotogalerie

V tom je ragby ryzí: hráči se i přes drsné souboje mají vzájemně v úctě. Neexistuje také cokoli jako simulování. Komu vadí polehávající fotbalisti (což není snižování umu Messiho a spol., ale upozornění na existující nešvar), musí být z ragby nadšený.

2. Exotika a výlučnost

Nejde jen o populární bojový tanec Novozélanďanů jménem haka, který se obrací ke staletým maorským tradicím – exotických prvků najdete víc. Vzhledem k popularitě ragby v Oceánii hrají na mistrovství Samoa, Fidži či Tonga a exotikou je samotné pořádání šampionátu: mistrovství světa v ragby vzniklo až v roce 1987 a čtyřletá periodicita mu dodává výlučnost.

Na rozdíl od anglofonních zemí či Francie, kde jsou ragbyové star sportovními celebritami, můžou fanoušci z "neragbyových" států typu Česka navíc objevovat jejich příběhy.

3. V Česku tohle nenajdete

Není to až tak dávno, co Češi hrávali šampionát skupiny B proti Gruzii či Rumunsku. Jenže zatímco oba soupeři teď byli mezi elitou (čert vem, že se domů vraceli s výprasky od favoritů), české ragby skomírá a spadlo až do skupiny C.

Daleko známější než opory reprezentace tak jsou ti, kteří mají ke sportu blízký vztah: "otcem" tuzemského ragby byl Ondřej Sekora, ještě nedávno mu šéfoval bývalý eurokomisař Pavel Telička, českým mistrem v juniorech byl Boris Hybner... Rozdíl mezi Českem a nejen elitou, ale i zeměmi světového "druhého sledu" je nyní enormní.

4. Televizní zpracování

Světový šampionát v ragby patří v celoplanetárním měřítku k nejsledovanějším akcím a odpovídá tomu i péče televize.

Dokonalé detaily akcí či tváří (s krvavými šrámy i bez) a rozfázované záznamy přestupků proti pravidlům pomůžou divákům k tomu, aby i přes neznalost světa ragby pochytili ze hry potřebné.

Je to také kvůli faktu, že ragby využívá videorozhodčí při posuzování sporných situací (hlavně při skórování), a tak musí být kamery takřka "všude".

A proč nepochválit: k diváckému komfortu přispívají i přenosy České televize s jejími komentátory a experty.

5. Velký příběh Nového Zélandu

Kanadští hokejisté vyhráli doma olympiádu, brazilští fotbalisté chtějí ve své vlasti opanovat MS 2014. Pro Nový Zéland je ragby stejnou, ne-li větší vášní jako hokej a fotbal pro výše zmíněné země. A jelikož "All Blacks" čekají na zlato 24 let, je zážitkem už sledovat dojetí hráčů při národní hymně, bouření tribun a to, jak moc Nový Zéland touží po triumfu.

Po řadě dílčích kroků jim chybí už jediný - uspět ve finále proti Francii. Bude to skvělá podívaná. Plná vášně, která je ragby tolik blízká.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze