"Obavy mě netrápí. Jsem rozený skifař a mám dost natrénováno," říká Vabroušek. A co třeba svědomí? Krátce před vrcholem sezony nechat parťáka doma, to muselo být kruté rozhodnutí...
"Venca Maleček to přijal, myslím, rozumně. Byl teď delší dobu nemocný, potom jsme si promluvili a dohodli se i s trenéry, že letos to nemá smysl. Loď zkrátka najednou nejela," tvrdí Vabroušek.
Dva nejlepší domácí "lehcí" skifaři (nesmějí vážit v průměru víc než 70 kg) se měli v Itálii v závěru srpna kvalifikovat na olympijské hry. K tomu potřebovali skončit na šampionátu nejhůř jedenáctí. "Na to teď neměli," soudí reprezentační šéftrenér Přemysl Panuška.
Druhá a poslední šance vybojovat olympijskou kvótu pro dvojskif lehkých vah zbývá za rok v Luzernu, odtamtud postoupí čtyři lodi.
"Kluci se nepohádali. Za rok se o olympiádu pokusí a bude to pro ně psychicky lepší, než kdyby letos neuspěli," myslí si kouč Panuška.
Nemusí být snadné slepit oba zase dohromady. Jak to? Zkuste od Vabrouška získat třeba kontakt na parťáka: "No, on má Venca nový telefon a já neznám číslo." Nemluví spolu?
"Jsem naštvaný, ale Michala taky chápu. Jede o peníze, pokud získá medaili. A jestli s ním ještě pojedu? S kým jiným? Je nejlepší," říká Maleček, jenž od vody zmizel do ústraní. Je to muž s pověstí smolaře, už dřív zmeškal šampionát po pádu ze žebříku při česání ovoce.
Letos jeho zranění nabídlo Vabrouškovi vyšší šance. Na dvojskifu by o medaili nejeli ani zdraví. Zato na neolympijském skifu, ač nejpočetněji obsazené disciplíně s devětadvaceti účastníky, to Vabroušek nevidí nereálně.
Že loni neprošel do finále? "Dávám si postupné cíle: dostat se do finále, tam jet o medaili, a to už může být kterákoli." Jednou už to Vabrouškovi vyšlo. V srpnu 2000, jen tři týdny po propadáku na dvojskifu v olympijské kvalifikaci, vyhrál na skifu světový šampionát v Záhřebu.
