„Ráno to bývá na rozhýbání, i když teď před Aténami musím občas i závodit, kdyby se tam kvůli počasí startovalo brzo. To pak jsem v šest na vodě.“ Teprve pak nadešel čas snídaně.
Snědl buchty, půl kila jogurtu a zhlédl zprávy v televizi. „Noviny moc nekupuju, nejsem zvyklý je číst. Když je doma žena, povídáme si.“
Poté na oblíbené motorce zavezl za chybějícího syna do školy vrátit učebnice, vyzvedl mu nové a mezi 10. a 12. hodinou byl čas hlavního tréninku. Čítal dvacet takzvaných minutovek, tedy čtyřicet minut veslování vždy minutu ostře a minutu volně proti dvojce bez kormidelníka.
I s rozhýbáním zhruba 20 kilometrů. V úvodu draví mladíci Chalupovi trošku ujížděli, později se však ukázala skifařova převaha.
Smažený oběd v hospodě nad loděnicí byl výjimkou, obvykle jej chystá manželka nebo starostlivá sousedka. „Ta dělá vynikající koprovku, a když to nejím denně, tak mi neuškodí.“ Rituálem po obědě je kafíčko.
Odpolední, třetí trénink už vypadal volněji, po něm přišlo „osobní volno“. Šlo se do „hudebky“ na kytaru. „Jezdím jednou týdně do Štětí.“
Nástroj má rád léta, i na závodech si na něj brnkal, ale k učiteli začal chodit až před půl rokem. „Syn měl zaplacený kurz, ale nějak ho to nebavilo. Tak jsem se s učitelem dohodl, že to dochodím. Už mě omrzeli Nedvědi, a tak se učím big beat na elektrickou kytaru.“
Tvrdé mozolnaté ruce od vesel jej však omezují. „Mám pomalejší prsty.“ Syn nebyl doma, takže odpadlo psaní školních úkolů. Navečer Chalupa vyrazil na masáž, pak povečeřel obložený chleba s vodou z lesní studánky od rodného Jindřichova Hradce. „Pokaždé si tam načepuju kolem sto šedesáti litrů. Lidi z vodárny tvrdí, že má kvalitu kojenecké vody.“
Potom doma zalil zahrádku a před 22. hodinou šel spát, protože v televizi zrovna nebyl fotbal. „S Němci jsem se přistihl, že u televize fandím vestoje. Ale pro soupeře to muselo být hrozné, znám ty pocity.“ Ráno čekaly zase tři tréninky.
