Baranyk přitom Koukala vede pouhé dva měsíce. Mistra světa z Val di Fiemme 2003 si vzal pod křídla před Vánocemi, kdy se Koukal potácel ve výsledkových listinách. "Byl na dně, chtěl skončit," přiznává Baranyk.
Koukalovi vymluvil pauzu o vánočních svátcích, denně s ním trénoval. "Chci mu poděkovat za tu práci, kterou tomu obětoval a poslouchal mě," říkal dojatě po bronzovém závodě.
Korunka má Kožíška v péči dva roky, od momentu, co se rodák z Harrachova rozhodl přestoupit ze severské kombinace k běžcům. "Je to týpek, který na to má. Musel jsem hodně bojovat, abych ho prosadil tam, kde je. Jsem obrovsky šťastný," vyprávěl.
Ve své kariéře získal Korunka dvě bronzové medaile, ve štafetě na ZOH v Calgary 1988 a na světovém šampionátu v Lahti 1989. "Ještě ho musí získat na olympiádě, aby to bylo srovnané," usmíval se. V průběhu závodu stál u tratě. "Když jel třetí kolo, kopl jsem do zábradlí, skoro jsem ho shodil, jak jsem byl nervózní. Už jsem tepal, jako bych jel maximálku já za něj," smál se.
Baranyk stál v jednom ze stoupání a na oba běžce křičel. "Stejně mě neslyšeli," říkal v prostoru cíle chraplavým hlasem. "Zrovna tam, kde jsem byl, trochu Martinovi cuknul ten Němec," připomněl závěrečný okruh, ve kterém se Axel Teichmann odpoutal od českého závodníka.
"Čekal jsem, že to bude dobrý. Ze strany Martina jsem to věděl už po štafetách," přiznal. Po semifinále si byl jistý, že ve formě je také Kožíšek.
I když celou noc kašlal. "Před buňkou navíc říkal, že ho prasecky bolí nohy a že to dnes ani neobjede. Bylo to pro něj strašně psychicky náročný," dodal.
"Není v optimální formě," přiznal o svém svěřenci i Korunka. "Ale je dynamicky založený, má odraz v nohou a trošku kraftu v rukách," popisoval. Za dva roky mu pod rukama vyrostl kvalitní závodník, už dvakrát letos bodoval Kožíšek ve sprintech Světového poháru. "Myslím, že z něj bude špičkový závodník," předpokládá Korunka.
V Oberstdorfu to byl pro dvojici Kožíšek, Koukal ideální závod. Co se obsazení týče, lehčí první semifinále a delší pauza před finále. "Vyšlo jim to, první rozjížďku měli v klidu. Kdyby to bylo opačně, tak to asi takhle nedopadlo. Ale přálo nám štěstí, a to k tomu patří," pochvaloval si Korunka.
Zatímco on přirovnával bronzový den k seznámení se s manželkou, Baranyk svojí životní partnerce na dálku děkoval. "Dlouho mě neviděla," vysvětloval. Poslední dva měsíce věnoval maximum svého času Koukalovi. "A chci poděkovat všem, kteří nám také pomohli," dodal. Před závodem myslel Baranyk na výsledek do šestého místa, tajně si představoval, jaké štěstí by jej panovalo - mít tak v cíli medaili.
A Korunka? Kdy začal věřil v místo na stupních? "Budete se divit, ale už v kvalifikaci! Ale byl jsem nervózní, co vám budu říkat?"
