Utkání určilo nejlepší mužstvo Česka a týden po konci mistrovství světa ukázalo, jaké je srovnání nejlepších zápasů s domácím hitem.
Ten navštívilo asi 400 diváků. Někteří byli opřeni o místy zrezivělé zábradlí, jiní obsadili místa na montovaných tribunách.
V zahraničí chodí na moderní stadiony desetitisíce lidí. Finále mistrovství světa vidělo 80 tisíc diváků. Avyprodal by se i čtyřikrát větší stadion.
"K tomu máme hodně daleko. Jsme na úrovni čtvrté nebo páté anglické ligy," říká Jan Macháček, hrající trenér Slavie, který hrál ve Walesu, Anglii, Francii či Novém Zélandu.
"V cizině mají o dost větší hráčské základny, z čehož plyne kvalita. A jsou tam profesionálové. Trénují každý den, i třífázově. V Česku je to dvakrát týdně a chodí se do práce."
Instalatéři, dělníci, studenti, majitelé hospod či jiní podnikatelé. Profesionála byste v extralize nenašli.
I to je důvod, proč není české ragby na úrovni, aby se mohlo měřit s vyspělými zeměmi. "Hráčům po zápase zaplatíte oběd a pivo," říká Jiří Štuksa, dlouholetý ragbyový funkcionář a uznávaný rozhodčí.
To je další velký rozdíl oproti zahraničí. V Anglii či Francii dosahují platy ragbistů průměrných výdělků fotbalistů. Hvězdy typu Jonnyho Wilkinsona se dokonce mohou rovnat těm nejlépe placeným.
Wilkinson by se asi divil, kdyby hrál v Říčanech: za plotem stadionku jezdí auta, která můžete trefit nepovedeným odkopem, ze sousedních domů je slyšet zvuk brusek a místo světelné tabule stojí dřevěná deska, pod níž sedí parta mladíků a ručně mění čísla.
Rozdíl oproti světu je vidět i ve hře. Ač jsou Říčany a Tatra jasní králové Česka, rozhodně nejsou bez chyb. Špatně vhozené auty, promáchnuté pokusy o odkop či neproměněné trestné kopy chlapíků v sepraných trenýrkách z celkem výhodné pozice.
"Stává se to i na nejvyšší úrovni, ale méně," porovnává Macháček. "Obecně u nás máme horší útoky, pořád chybí větší kreativita. Ale roje se srovnaly."
A tak čeští ragbisté řeší otázku: Jak se dostat výš? Odpověď je zdánlivě jednoduchá. Chce to k ragby přitáhnout víc dětí.
"Ragby není v očích rodičů sport, kterým by se jednou děti mohly živit. Ale když budete hrát dobře v české extralize, máte šanci se prosadit v zahraničí, kde si vyděláte dobré peníze," tvrdí Štuksa.
"Jenže ragby je tvrdý sport náročný na trénink i na přemýšlení. A my jsme takoví knedlíkoví: chceme všechno rychle a zadarmo. Kdo netrénuje, je v ragby bit, a pak ho to přestane bavit."
I z těchto důvodů není české ragby na výši. Národní tým možná sestoupí z divize A mistrovství Evropy (druhá nejvyšší) a ve světovém žebříčku klesl o 14 příček na 36. pozici.
Zhruba 15 českých legionářů nejezdí reprezentovat, aby nepřišli o místo v sestavě. "České ragby je v absolutní krizi," myslí si Štuksa. "Musíme si vychovat novou generaci. Za 12, 16 let třeba můžeme myslet na postup na mistrovství světa. Do té doby ne."
