"Pocity z českého rekordu mám dobré, i když mám takové zážitky, že se mi v nejbližších dnech nechce plavat vůbec nic," usmál se osmý závodník z červencového mistrovství světa v dálkovém plavání v Římě. Vítek totiž původně počítal s tím, že poplave v neděli nebo v pondělí. Nakonec lodivod rozhodl, že se do vln vrhne už v pátek brzy ráno.
Jaké z toho máte dojmy?
Byl to pořádný záběr. Že poplavu v pátek ráno, jsem se dozvěděl až ve čtvrtek večer, což bylo hodně narychlo. Takže veškeré myšlenky na to, že poplavu, se vytratily a musel jsem se jít hned připravovat a míchat drinky. Možná mi to ale paradoxně pomohlo, protože pak by měl člověk víc času o tom přemýšlet a jen ho to stresuje.
Podmínky jste ale ani tak neměl ideální, že?
To ne. Lodivod říkal, že v tom týdnu, který jsem měl zaplacený, už lepší počasí podle předpovědi nepřijde. I když ani v ten pátek nebylo kdovíjaké, ale riskli jsme to. Foukal opačný vítr, příliv byl větší, než jsem čekal. Odborníci mi nevěřili, že bych to mohl zaplavat lépe než za sedm a půl hodiny. A já to dokázal za 7:16. Tak přehodnotili svoje zkušenosti a říkali, že se i po třiceti čtyřiceti letech, co se na kanále pohybují, mají stále co učit.
Takže jste byl překvapen, jakého jste dosáhl času?
Byl jsem překvapený, když mi ten čas řekli, když jsem vylezl z vody. Začal jsem rychle od začátku, protože v šest, když jsem vlezl do vody, tak byla celkem studená. Měla 17 stupňů, což bylo na hranici snesitelnosti, míň už bych nesnesl. Po dobu čtyř hodin mi bylo docela zima. První dvě hodiny jsem se snažil co patnáct minut občerstvovat, pak jsem musel už každých sedm minut. Ale nemohl jsem to tímhle tempem vydržet a po těch čtyřech hodinách jsem musel zvolnit, abych vydržel. Mohl jsem teda plavat naplno dál, ale to by taky mohl být poslední dvě hodiny umíráček, proto jsem raději zvolnil.
Půjdete si pro světový rekord někdy příště?
Teď je to ještě daleko. Tahle otázka může přijít za rok. Je to velké psychické i fyzické vypětí. Počasí pro světový rekord je jen pět dní v roce a mění se to. Takže je to i otázka štěstí. Ruce pryč od toho ale nedávám, protože si myslím, že v lepších podmínkách bych šanci měl.
Plaval jste i delší závody, ale v čem je slavný La Manche zvláštní?
Jsou tam specifické proudy, na kterých se dá hodně získat, ale i ztratit. Je to závod s časem, protože tady plavec plave jen sám proti sobě a je na něm, jak se s tím popere. Záleží také, jaké vybere lodivod počasí. Výsledek je souhrou několika okolností. Těžké je to také na hlavu, protože plavec musí od začátku jet naplno, není moc prostoru na taktizování.
Překvapilo vás tam něco?
Překvapily mě pořád špatné vlny, které se za celou dobu nezměnily v můj prospěch. Když jsem se před nimi schoval za loď, tak jsem zas dostával vlny od ní. Také jsem nepocítil žádnou změnu v proudu a na konci se mi vůbec nepřibližoval cíl. Tak jsem se tam pak radši přestal dívat, až mi řekli, že už je to jen 500 metrů. Pak jsem musel vylézt prokřehlý na balvany na pobřeží, které byly tři metry nad hladinou. Ale podařilo se mi tam dostat a to byla taková chvilková nirvána. Ovšem cesta zpátky byla tragická.
Co se při ní dělo?
Lodi to moc nešlo proti vlnám, navíc se udělaly ještě větší, takže to hrozně houpalo. Snažil jsem se zavřít oči a nevnímat to, ale stejně jsem několikrát zvracel a ty tři hodiny jsem si protrpěl.
Připravoval jste se na tuhle plavbu nějak speciálně? Protože jinak normálně přes rok trénujete.
Po mistrovství jsem měl tři týdny, ale už jsem to nehonil a spíš jsem se snažil otužovat. Ale to doma moc nešlo, takže jsem to dělal spíš až tam.
Vyznívá to tak, že to byla především hrozná dřina. Jaké si na to odnesete vzpomínky?
Tak dřina to byla určitě, ale budu na to vzpomínat v dobrém. Pro veřejnost je tohle známý závod a plavců, kteří kanál překonali, není moc. Stále je to něco výjimečného. Navíc se z toho dá poučit a lidé s dobrými časy se sem vrací, aby je měli ještě lepší. Otázka je, jak dlouho vydrží moje tělo.
Jsou nějaké signály, že by nemělo?
Signály přicházejí každým rokem. Trochu mě zlobí rameno. Doktoři už mi říkali, že bych měl na operaci, ale je to dlouhodobé a já se tu bolístku snažím vždycky radši posílit. Letos se mi podařilo překonat spoustu rekordů, tak to snad zatím není tak špatné. Ale je otázka, jestli si o tom zranění něco nenamlouvám. (úsměv)
