Z týmového soustředění ve Španělsku si slovinský cyklista odskočil na sever Itálie - na běžky.
Proslulá 70kilometrová pouť ho přilákala.
Ne, neproháněl při ní vítězného Toreho Bjerdala. Nepral se ani o nejlepší desítku, padesátku, stovku. Do cíle 70kilometrového maratonu nakonec vůbec nedojel.
Objel přibližně 20 kilometrů a pak u tratě fandil těm nejlepším.
I tak, úctyhodný výkon.
„Dobré ráno z Val di Fiemme. Bylo fajn zkusit si zajet alespoň kousek Marcialongy a pořádně zafandit. Teď je ale potřeba vrátit se zpátky do práce,“ napsal svým fanouškům v neděli.
Pro Rogliče nešlo o vstup do neznámého prostředí. Vždyť od lyží vzešel. V mládí kromě skoků na lyžích, v nichž je juniorským mistrem světa, taky koketoval s běžkami.
A i teď se na nich občas sveze.
„Třeba před Vánocemi jsme trénovali na běžkách v Norsku a získali tak větší motivaci. Teď jsme měli šanci poznat z ještě větší blízky pro nás nový svět dálkového lyžování, bylo to fajn,“ usmíval se Roglič.
Není to náhoda, že právě cyklisté stáje Jumbo-Visma objeli pár kilometrů téhle laufařské klasiky. Norská IT společnost Visma, která je jedním z hlavních sponzorů stáje, je totiž hlavní tváří i dálkových maratonů Visma Ski Classics.
A ty se při svém vzniku před deseti lety právě cyklistikou inspirovaly.
Proto v něm závodí týmy s různými strategiemi. Proto je v průběhu závodu vypsána sprinterská nebo vrchařská prémie. A proto se taky ve stopě projel právě Roglič.
„Náš seriál Ski Classics měl před deseti lety při svém vzniku jako inspiraci právě silniční cyklistiku. Víra v tým, strategické myšlení během závodu, sprinterské i vrchařské prémie. To všechno jsme rádi převzali i do lyžování,“ říká David Nilsson, švédský ředitel série.
Tour, hlavní cíl
Po krátké běžecké anabázi je Roglič už od pondělí zpátky na kole. Po loňské sezoně - nejlepší v kariéře - s obrovskou chutí.
Když se za rokem 2019 ohlédne, má spoustu důvodů pro to být spokojený.
Dojel třetí na Giru, vyhrál španělskou Vueltu, závody Tirreno-Adriatico, Tour de Romandie, podle žebříčku byl nejlepším cyklistou roku 2019.
„Na co jsem nejpyšnější? Na třetí místo na Giru, to bylo pro mě víc než triumf na Vueltě. Musel jsem tam bojovat sám se sebou, byl to velmi složitý závod. Doteď nevím, co se stalo, že moje výkonnost o něco poklesla. Ale i tak jsem se udržel na pódiu, z čehož mám ohromnou radost i teď,“ říká.
Primož Roglič na trati italského Gira.
Hlavně díky svým výkonům dostal od šéfů stáje novou smlouvu až do konce roku 2023.
„Líbí se mi, jak tenhle tým pracuje. Přišel jsem tady jako úplný nováček, na začátku kariéry. Jen díky lidem v týmu jsem se dostal až sem,“ zůstává vděčný. „Nemám důvod odcházet.“
Zvlášť, když má pro letošní sezonu jasné ambice - vyhrát Tour de France.
Že by se v sestavě mohl objevit spolu s nově příchozím Tomem Dumoulinem, který přišel ze Sunwebu a také se Stevenem Kruijswijkem, třetím mužem minulé Tour?
Nevadí.
„Obavy z toho nemám. Čím silnější jsou kluci v týmu, tím silnější jsme i jako tým, což je v souboji s Ineosem potřeba,“ říká Slovinec. „Nemyslím si, že to věci komplikuje. Všichni chceme vyhrát, ale všichni taky chceme být ve vítězném týmu. Nemám problém pro někoho pracovat, když bude silnější.“
Takový ale není jeho plán.
Roglič chce být lídrem. Mužem, který týmu přinese kýžený výsledek. Proto pronáší hodně sebevědomé, možná až nabubřelé komentáře.
Jestli se považuje za favorita červencového závodu? Ano, jak by ne.
„Myslím, že vyhrát můžu, rozhodně chci. Když se podíváme na mé výsledky v posledních sezonách, mám právo si to myslet. Každý o tom sní a já taky. Červenec je pořád daleko, ale už teď se těším,“ vzkazuje svým soupeřům.
Na kontě má v 30 letech stále pouze pět absolvovaných Grand Tour. To vše kvůli jeho pozdnímu přechodu k cyklistice.
„Ano, točí se to se mnou rychle. Ale nic jsem nevynechal, jdu postupnými kroky nahoru. Nejprve jsem vyhrál týdenní etapový závod, než jsem se vrhnul na další cíle. Není to tak, že bych najednou chtěl vyhrát Tour,“ vzkazuje svým kritikům.
Zvládne tenhle přetěžký úkol?
