Manažer Hamza právě přináší novou informaci: "Pan prezident v sobotu poobědvá s premiérem a Katkou Neumannovou." Závodníky uvidí nejen na vlastní oči, také na dvou telestěnách.
"Před pěti lety je tu Taliáni montovali poprvé. Jenže začaly fungovat, až když závod skončil," vzpomíná Kvido Paleček, bývalý předseda oddílu.
Kdysi jezdila do Nového Města komunistická elita. "Bylo to stejné. Pár potentátů nám pomohlo, jiní se přijeli jen najíst a napít. Některé jsme tahali z hospody." Na Himla, tehdejšího předsedu ČSTV, nedá Paleček dopustit. "Zařídil prvních deset buněk pro servismany.
Pak odjel na služebku do Číny a tam umřel. Ale buňky byly nachystané." Když v roce 1981 Světový pohár na Vysočině debutoval, vystačili si lyžaři se dvěma plátěnými vojenskými stany. Sloužily jako lyžárna a společné šatny zároveň.
"No jo, jenže v těch časech existovaly jen dva vosky. Trenér Bohouš Rázl používal výhradně modrý extra. Namazalo se to u baru a šlo se na trať," vesele líčí kouč českých mužů Miroslav Petrásek.
Buněk už musí být 46, přesně 2,5 metru čtverečního na každého závodníka. Pravidla FIS diktují i další výdaje: na finančních prémiích se rozdá 3,2 milionu korun. Téměř stovce běžců hradí organizátoři cestovné, stravné, hotel. Za čtvrt století vyšplhal rozpočet Zlaté lyže z 500 tisíc na 13 milionů korun.
Při premiéře Světového poháru byl v Novém Městě výkřikem techniky obrovitý počítač Sinclair. Spojení obstaraly polní telefony, organizátoři pobíhali se sluchátky na hlavě. Umělý sníh? Zapomeňte.
"Teprve v devadesátém roce jsme měli vysokotlaká děla na technický sníh a týden se s nimi mořili. Omylem jsme totiž do nich vháněli horký vzduch," říká šéf organizátorů.
"Zlatá lyže bývala takový pěkný amatérský podnik," povídá pamětník Paleček. "Dnes už diktuje pravidla komerce," tvrdí Petrásek.
Ovšem davy diváků se k trati valí dál. To zůstalo. "Bude jich celkem 40 tisíc," věští Hamza. Paleček dumá: "Co jim taky jiného na Vysočině zbývá? Měsíc čekat, až hokejisté Jihlavy dají zase gól?"
