"Vždy jsem byl a budu Pardubák. Mám k tomuto klubu vztah a chtěl jsem se sem jednou vrátit," prohlásil jednatřicetiletý basketbalista, který okusil i starty v reprezentaci.
V USK Praha jste byl dlouholetou stálicí. Co vás vedlo k této změně?
Zvažoval jsem, zda zůstat v USK dál nebo přestoupit. Jednání z jedné strany se ale protahovalo, proto jsem na nic nečekal, když přišla konkrétní nabídka od pardubického manažera Davida Musila. Byla pro mě výhodná a dohodli jsme se. Časový pres, který bývá kolem uzavírání smluv, vyřešily Pardubice nejrychleji a nejjednodušeji.
Jaká jednání se protahovala? S USK nebo s jiným klubem?
Měl jsem i jiné možnosti. Vždy jsem ale říkal, že Pardubice by pro mě byly výhodné, pokud bych chtěl změnit klub. Kdybych měl na výběr z pěti možností za stejných podmínek, rozhodl bych se pro ně. Mám k nim vztah, vyrostl jsem tady.
Odejít do jiného klubu vás nelákalo?
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Pardubice byly pro mě ideální.
V sedmnácti jste začal hrát nejvyšší soutěž a od té doby jste ji neopustil. Nechtěl jste někdy zkusit angažmá v zahraničí?
Dokud jsem studoval, do zahraničí jsem nechtěl. Když jsem školu dokončil, byly sezony v USK hodně zajímavé. Bylo to období titulů a evropských pohárů, neměl jsem důvod odcházet. Pak zase přišla rodina, tím se rozhodování ztížilo. Samozřejmě mě tato možnost napadla, každý rok jsem o ní uvažoval. Jenže sehnat zajímavé angažmá v Německu bylo dost o náhodě nebo o štěstí. Ke mně se nikdy nepřiklonilo. Ale nelituji toho.
Marian PřibylBasketbalové křídlo narozené 19. dubna 1975. |
Když jste kdysi z Pardubic odcházel do Prahy, asi jste netušil, že se vaše angažmá natáhne na tak dlouho...
Nejprve jsem podepsal smlouvu na délku svého studia na vysoké škole. A později jsem ji prodlužoval. Jsem rád, že se to tak natáhlo. Neměl jsem důvod odcházet, i když vždy nějaké nabídky byly.
Jak budete vzpomínat na tak dlouhé působení v USK, které jste přerušil jen na pár měsíců při hostování v Kuníně?
Je to těžké, vždyť třináct let je třetinou mého života. Momentálně nic nepociťuji. Spíše vidím novou motivaci hrát za Pardubice, což zatím vzpomínky přetluče. Ale uvidíme za pár měsíců, když si vzpomenu. Byla to dlouhá epizoda s mnoha úspěchy i neúspěchy.
Předpokládám, že při vzpomínání se vám nejdříve vybaví mistrovské sezony.
Přesně tak. A také zápasy v evropských pohárech. Jsem moc rád, že jsem je mohl hrát a že jsem tam nebyl jen do počtu.
Objevila se už někdy dříve možnost, že byste se vrátil do Pardubic?
Prakticky každý druhý rok. Vždy byl nějaký kontakt, i když nic konkrétního. Byla to jen naťuknutí, zda bych se náhodou nechtěl vrátit. Potěšilo mě, že byl o mě zájem.
Až tedy letos položil manažer Musil na stůl konkrétní nabídku?
Dá se to tak říct. Asi neváhal tomu věnovat víc času a víc mě do toho zasvětit, abych měl dost důvodů o přestupu přemýšlet.
Váš otec je členem klubového výboru v Pardubicích. Nelákal vás i on zpět?
To ne. Vždy se ptal, jak se mně daří. Ale nikdy neřekl - pojď zpátky. Oslovovali mě manažeři nebo kamarádi.
Ani letos nehrál v přestupu žádnou roli?
Co vím, tak ne. Samozřejmě byl moc rád, když jsem podepsal smlouvu. Asi mi v tom fandil.
Konzultoval jste s ním přestup? Přece jen od něho byste měl informace z první ruky.
Asi by to nebylo moc fér, trošku by to byl střet zájmů. Oba jsme si uvědomovali, že by nebylo ideální, aby v tom figuroval. Spíše jsem o tom mluvil s hráči. Jirka Novotný je můj velký kamarád, měl jsem od něj dost informací. A hodně mi řekl i David Musil, s nímž jsem tady hrával. Táta by mi asi už neprozradil nic nového.
Pardubice se letos dostaly po letech do play-off a skončily šesté. Byl to také jeden z impulsů, proč se vrátit?
Určitě to sehrálo nějakou roli. Kdybychom vzájemný zápas vyhráli o bod my a dostali se na úkor Pardubic do první šestky, třeba by se vše vyvíjelo jinak. Ale rozhodně to není tak, že bych chtěl přestoupit do týmu, který hraje nahoře, jen proto, že nesnáším prohry. To ne.
Jaký dojem na vás udělal pardubický tým v uplynulé sezoně?
Kromě vzájemných zápasů s USK jsem ho viděl ještě v play-off proti Kunínu. Splnil si to, co si dal za cíl. Porážel soupeře, které měl, aby se někam dostal. Na rozdíl od nás, my jsme vždy někde škobrtli. Herní projev Pardubic byl po dlouhé době uvolněný a bez křeče. Udělaly na mě sympatický dojem.
Byl jste v roli soupeře, přesto... Hřálo vás u srdce, že pardubický basketbal se po mnoha sezonách trápení a bojů o udržení zase zvedl?
Bojovali jsme s Pardubicemi o šestku, tak mě to zase tolik u srdce nehřálo (úsměv). Jsem ale Pardubák a vždy budu. Pokaždé jsem litoval toho, když Pardubice řešily sestupové starosti. Basket tady má tradici. Samozřejmě problém jsou finance. Jedničkou je hokej a na ostatní většinou moc nezbývá. V této sezoně asi měl klub více peněz, což se projevilo na úspěšném umístění. To je dobře.
Předpokládám, že přicházíte s touhou letošní úspěch v příští sezoně napodobit.
Zopakovat úspěch je vždy těžké. Tým na to ale Pardubice budou mít. Když budou všichni zdraví a budou hrát v optimální formě, dá se to zopakovat.
Uvažuje se o tom, že by Pardubice hrály v nové sezoně v ČEZ aréně. Co na to říkáte?
Má to výhody i nevýhody. Když se dařilo, chodilo čím dál tím víc lidí a najednou neměli v hledišti místo. Přesun do arény by byl pro fanoušky pohodlnější a byl by lepší i pro sponzory. Pokud však tým nemůže v hale trénovat, je to pro něj v úvodu nevýhodné. Nemáte dokonalé domácí prostředí. Vím, že v Americe je to normální. Tady je ale velkých hal málo. Když jsme hráli třeba v Brně nebo v Opavě, bylo vždy nepříjemné, než jsme si zvykli. Ovšem soupeři by na tom byli stejně. Ale ještě není stoprocentní, zda a kolik zápasů tam budeme hrát.
Pokud k tomu dojde, těšíte se?
Láká mě to. Když jsem se to dozvěděl, říkal jsem si, že by to bylo super.