O jeho nedělním triumfu v hromadném závodu se nedočtete jen na webech zabývajících se silniční cyklistikou.
Informují o něm také ty, které se zabývají horskými koly, cyklokrosem…
Ve všech těchto disciplínách totiž Mathieu van der Poel vyniká. Ve všech má své fanoušky, které zajímá, jak si vede ve kterékoli z cyklistických disciplín.
V neděli zářil na kole s galuskami.
Na nizozemském šampionátu zaútočil nejprve 56 kilometrů před cílem, kdy vepředu zůstala 25členná skupina. I z ní se třiadvacetiletý cyklista několikrát pokusil poodjet, vždycky byl ale polapen.
Že by ve finiši potrápil ultrarychlého Dannyho van Poppela s Ramonem Sinkeldamem? Nepravděpodobné, shodovali se odborníci.
Přece se to stalo. Van der Poel si s oběma doslova pohrál.
V závěrečných metrech to byla ukázka jeho ekvilibristiky, kterou zvládá na kole, drzosti, díky které vítězí a také touhy po triumfu.
Právě obhájce titulu Sinkeldama v cílové rovince lehce popostrčil na pravou stranu, aby si udělal místo a sám se kolem bariéry mohl prodrat dopředu.
Ten manévr se na sociálních sítích okamžitě stal hitem. Fanoušci k němu v narážce na troubení automobilu připisovali „Tuuut, tuuut.“
Výhrou na domácím šampionátu dosáhl svého zatím největšího úspěchu kariéry na silnici.
„Počkejte, co? Jsem nizozemský šampion!“ radoval se na Twitteru.
Nyní už ho v pelotonu půjde těžko přehlédnout. Následujících dvanáct měsíců totiž tenhle multitalent bude nosit nizozemské barvy na dresu.
Přitom ono se často říká, že talent není vše.
Jenže když ho máte v genech takové množství jako tenhle mladík, cyklistika je pro vás vlastně hračka. Táta Adrie byl cyklokrosovým mistrem světa a vládcem klasik Lutych-Bastogne-Lutych a Kolem Flander. Dědeček zase není nikdo jiný než Raymond Poulidor, věčně druhý muž Tour de France.
„Talent mu upřít nelze. Stále je mladý a na kole si chce často hrát. Když bude v cyklistice nacházet dost zábavy, má šanci být velikánem,“ myslí si o svém synovi devítinásobný účastník Tour de France.
„Na kole je skoro dokonalý. Závodí tak, jak bychom si všichni přáli závodit. Je nádhera pozorovat, jak pro něj všechno vypadá tak snadné,“ rozplývá se zase nizozemský cyklokrosař Richard Groenendaal.
V cyklokrosu se van der Poel stal prvním mužem, který vyhrál juniorský šampionát dvakrát. Mistrem světa mezi juniory je také na silnici. V blátě už loni ve dvaadvaceti dosáhl všeho, když v Táboře získal i poslední titul, který mu chyběl - ten evropského šampiona.
Před třemi lety se totiž na stejném místě stal i nejmladším mistrem světa.
Mezi cyklokrosaři už nemá kam stoupat, proto jen co skončí zimní sezona, on skočí do té horských kol. A když mají horská kola pauzu, závodí na silnici.
„Zatím mě cyklokros baví, ale plánuju si svou budoucnost. Mám kontrakt do konce roku 2018 a pak budu asi v ideálním věku na to, abych přestoupil na silnici. Proč? Myslím, že mě cyklokros přestane bavit,“ myslí si.
Když loni startoval na horském kole v Novém Městě na Moravě, do závodu vyrážel z poslední řady. Pak předjel 81(!) soupeřů a skončil osmý.
O nejrychlejší kolo dne se dělil s vítězným Ninem Schurterem.
Letos už Švýcarovi ve Světových pohárech nepříjemně zatápěl. A nebýt pádu, na Vysočině by se spolu nejspíš rvali o prvenství.
Prvotním plánem bylo závodit na olympiádě v Tokiu právě na horských kolech. Že by k tomu van der Poel přidal i silnici?
„Každým rokem se na ní zlepšuju. Ještě uvidíme, co bude v Japonsku,“ říká.
Dva výsostné dresy, které nebudou na Tour
Dva nečekané šampiony o víkendu poznaly dvě cyklistické velmoci - Velká Británie a Francie.
Britský šampionát se odehrával na severovýchodu Anglie ve vesničce Stamfordham. Rovinatý okruh nahrával hromadnému dojezdu.
Ani to však nezabránilo vytvoření silné 16členné skupiny uprchlíků.
Ta si v průběhu dne vytvořila až tříminutový náskok, který ale peloton přes veškerou snahu nedokázal sjet.
Rozhodující útok tak přišel 15 kilometrů před cílem, kdy zaútočil Connor Swift, bratranec Bena Swifta, cyklisty UAE Emirates.
„Cítil jsem se skvěle a viděl jsem, jak všichni ostatní trpí. Tak jsem to zkusil,“ popisoval.
Snažili se ho dojet Owain Doull i dvojnásobný britský šampion Adam Blythe, marně.
„Když jsem projížděl cílem, plakal jsem. Byla to až surreální představa. Je úžasné vyhrát v týmu Madison Genesis - jednoho z outsiderů závodu,“ vyprávěl pak v cíli. „Zaútočit 15 kilometrů před cílem byl velký risk, ale vyplatil se, je to šílené. Ani si nepamatuju, kdy naposledy vyhrál šampionát nějaký cyklista z kontinentálního týmu,“ smál se dvaadvacetiletý Swift.
Bylo to před devíti lety, kdy se radoval Kristian House.
Dres britského šampiona v sobotu startující 105. ročník Tour de France neuvidí stejně jako ten francouzský.
Na tamním šampionátu od začátku závod kontrolovala letka Groupama-FDJ. Ta nejprve dojela čtyřčlenný únik a když se závod začal lámat, v 31členné skupině bylo šest cyklistů tradiční stáje.
Početní převahy závodníci FDJ využili i v závěrečných kilometrech, když se v šestičlenné skupině Rudy Molard obětoval pro Anthonyho Rouxe, který si ve spurtu poradil s Anthony Turgisem i Julianem Alaphilippem.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ zářil v cíli jednatřicetiletý cyklista. „Tolik let jsem byl blízko, dvakrát jsem dojel na pódium, jednou jsem byl diskvalifikovaný. Bál jsem se, že se ten dres už nikdy nezískám, neseděl mi profil, nevěřil jsem si na Alaphilippa a nakonec se to povedlo. Je skvělé udržet dres v týmu.“
V týmu ho Roux sice udržel, ale na Tour ho neukáže. Má za sebou italské Giro a v osmičlenné nominaci na největší cyklistický závod chybí.
V Lucembursku už se počtvrté v řadě radoval Bob Jungels, který navíc znovu zkompletoval double s časovkou. Na Tour tak lucemburský dres poveze v každé z etap.
V Itálii se radoval jeho týmový kolega z týmu Quick-Step - Elia Viviani. Stáji tak zajistil už 48 prvenství v letošním roce.
A další cyklistice zaslíbené země?
Německým šampionem je sprinter Bory Pascal Ackerman, který vyhrál spurt před Johnem Degenkolbem. V Dánsku se radoval Michael Morkov, ve Švýcarsku Steve Morabito a v Rakousku Lukas Pöstlberger.