Tedy... "Marihuanu snad nikdo nemůže brát jako doping. Každý druhý to zkusil, tak asi ví, že když si zahulím půl hodiny před zápasem, tak mi to asi moc nepomůže," říká třiadvacetiletý hráč. Teď je s reprezentací na mistrovství světa ve Finsku a i přes někdejší úlet se z něj stal elitní florbalista.
Jak jste se o nálezu dozvěděl?
Od kouče na tréninku. Měl jsem smíšené pocity a taky strach, jak to vezmou doma. Nejvíc jsem se bál táty, taková ta klasika, že on je nejvyšší v rodině. Ale nakonec jsem to čekal horší, než to bylo. Nějakou dobu se mnou nemluvil, ale jinak to bral celkem s nadhledem.
Co po té sportovní stránce?
Tak samozřejmě všichni ve florbale věděli, že mě načapali. Doteď na mě občas proběhne nějaká hláška, ale to beru a směju se tomu. Hodně mě podržel trenér Ďarmek z Tatranu, říkal mi, že si kvůli trestu nemá cenu dávat nějakou pauzu. Sice jsem tři měsíce nehrál, ale chodil jsem třikrát čtyřikrát týdně na trénink, jenom jsem nehrál zápasy. Pak akorát byla smůla, že když mi vypršel trest, tak jsem si na posledním tréninku před zápasem přetrhal vazy v rameni a byl jsem mimo další měsíc a půl.
Jak vypadají ty narážky?
Na srazu občas někdo zahlásí něco s brčkem, ale spíš když jdu v lize kolem manťáku, tak z tribuny slyším, že jsem hulič a feťák. Naposledy jsem se zasmál, když jsem narazil na nějaké stránky, kde byly články z jednoho turnaje a tam byla soupiska týmu, za který jsem hrál. Každý tam měl jméno, jen u mě byla závorka a tam napsáno hulič a feťák. Ty nadávky moc nechápu. Že jsem si někde zahulil, tak to prostě neberu jako nějaké feťáctví.
Marek Deutsch brání před gólmanem Kafkou jednoho z norských soupeřů.
Nikdo vás tím nikdy nevytočil?
Ne. Byla to moje chyba, za kterou jsem si mohl sám. Ale občas to někdo vytáhne, když už si myslím, že je klid. Přitom bych za tím rád udělal tlustou čáru.
To věřím, ale ptát se ještě chvíli budu. Tehdy po nálezu vám hrozil trest na rok či dva. Měl jste strach, že budete exemplární případ?
Měl. Netušil jsem, jak dlouho můžu stát. Ale měl jsem i štěstí, že se mě ujal pan Horák, otec mého spoluhráče a právník. Ten to se mnou procházel, přesto jsem se bál, že to bude ten nejvyšší trest. Ten strach ale vycházel z toho, že ve florbale nevěděli, jak se mnou naložit, protože jsem byl první případ. Nakonec jsem byl rád za ty tři měsíce.
Nevěřím, že jste v té době byl jediným florbalistou v lize, který marihuanu vyzkoušel. Myslíte, že si díky vám dávají pozor?
Myslím, že jo. Hodně se mluvilo o tom, že je marihuana doping, ale nikdy na nic nedošlo. Pak si jednou vybrali mě, tak to pár lidem zavrtalo hlavou a dali si na to pozor.
Mimochodem, vy už jste na testu věděl, že je zle?
Věděl jsem, že jsem předtím něco měl, ale nevěděl jsem, jestli se to pozná. Oni mě ani na marihuanu netestovali, ale přišli, že mám zvýšenou hladinu testosteronu, tak udělali další zkoušku a zjistili to. Ale víte to sám, každý druhý marihuanu zkusil, takže ví, že když si zahulím půl hodiny před zápasem, tak mi to asi moc nepomůže.
Kariéru vám však trest nezastavil.
Jsem za to rád a jsem moc šťastný, že jsem v reprezentaci. Pro mě byl sen, když jsem koukal přes zábradlí na Tatranu a chtěl jsem hrát za áčko. To se mi podařilo a nároďák je něco navíc.
