Před startem jste říkal, že si připadáte jako první den v nové škole. Jaké tedy bylo vyučování?
Hlavně první etapa pro mě byla náročná, prvních sto kilometrů jsme jeli jen dvě hodiny. S takovou rychlostí jsem nepočítal.
Co bylo nejtěžším předmětem?
Orientace v pelotonu. Necítil jsem se zpočátku v balíku moc komfortně.
Přesto je vysvědčení výborné. Co říkal váš "učitel", manažer týmu Patrick Lefévere?
Všichni jsou moc spokojení, i já. Moji týmoví kolegové byli příjemně překvapeni. Já přišel s tím, že jsem připravený jim pomáhat, a nakonec se to otočilo tak, že poslední etapu jel celý tým na mě.
V té předposlední jste ujel a řekl si o třetí místo. To byl snad plán?
Kdepak, žádnou takovou taktiku jsme neměli, posledních 130 kilometrů se jela jakási vylučovačka, v kopcích pořád někdo odpadal. A na závěr jsme zůstali v pěti lidech.
Jak se vám pak líbila role lídra?
Bylo to příjemné, vždyť v týmu jsme měli zvučná jména: nizozemského mistra Terpstru nebo De Weerta, který chce letos na Tour útočit na první desítku.
Teď jste optimistou, že v červnu zvládnete i drsná stoupání na závodě Kolem Švýcarska?
To je až za měsíc a bude tam úplně jiná konkurence. Taky nevím, jak mi sednou třeba patnáctikilometrové kopce, protože ty sobotní měly maximálně tři kilometry.
Stále jste opatrný v odhadech?
První vlaštovka jaro nedělá. Nechci se spokojit tím, že jsem zajel jeden závod, a čekat, že to teď půjde samo. Nejdřív mě čeká sprinterský závod Kolem Pikardie, tam budu pracovat na jiné. Nedokážu zatím posoudit, jakým směrem se bude dál má kariéra vyvíjet.
Budete se učit i u přenosů z Gira?
Na to asi čas nebude.
A výsledek si tipnete?
Tipuji Contadora, Nibaliho a Romana Kreuzigera na první trojku.
PS: Rozhovor vznikl jen pár desítek minut předtím, než tragický pád na Giru připravil Woutera Weylandta, bývalého cyklistu Quick Stepu, o život. Když se tuto zvěst Zdeněk Štybar dozvěděl, napsal na Twitter jen dvě věty: "Jaká strašná zpráva. To nemůže být pravda." Bohužel, byla.
