Jak se cítíte jako semifinalista Australian Open?
"Nádherně! Spolupráce s Paesem je velmi dobrá, je to opravdu vynikající hráč. Pro mě je deblové partnerství s ním velká vzpruha, cítím velkou šanci na sklonku kariéry ještě něco velkého dokázat. Je to asi letos poslední rok, kdy ještě můžu zkusit vyhrát grandslamový titul."
Cesta k němu vedla i přes čtvrtfinálovou výhru nad druhým nasazeným párem. Co rozhodlo?
"Proti Švédu Björkmanovi s Bělorusem Mirnym jsme sehráli vydařený zápas. Jen škoda ztraceného prvního setu, vedli jsme už 3:1, ale nakonec jsme ho prohráli 3:6. Pak bylo moc důležité, že se nám povedlo prorazit servis Mirného, což je vždy velmi těžké. Povzbudilo nás to hlavně psychicky a v posledním setu jsme měli i potřebný kus štěstí. Semifinále Australian Open je určitě skvělý úspěch."
V cestě do finále stojí už jen polský pár Fyrstenberg - Matkowski.
"Šance na postup do finále je velká, určitě je lepší hrát proti nim než s prvním nasazeným párem amerických bratrů Bryanových. Ale pozor, Poláci jsou ve formě, hráli dobře už na předchozím turnaji v Sydney a tady na Australian Open už ve 2. kole vyřadili i naše deblové specialisty Čermáka s Friedlem! Hrají trochu netypickým způsobem, většinou oba od základní čáry, což v mužském deblu není moc obvyklé."
Jak jste se vlastně dali s Paesem dohromady?
"Paes mi už nabízel spolupráci před několika lety, ale tehdy jsem měl úspěšnou dvojici s Cyrilem Sukem, dařilo se nám a nechtěl jsem to měnit. Podruhé mě pak Leander Paes oslovil loni na US Open a to už jsem nezaváhal, taková nabídka od takového hráče se dvakrát neodmítá. Dalo mi to novou motivaci, oba jsme už na sklonku kariéry a vedle toho, že si každý zápas užíváme, cítím i společnou motivaci v závěru profesionální kariéry ještě něco velkého vyhrát. Zatím jsme se sehrávali na úvod roku v Čennaí a Sydney, ještě to nebylo úplně ono, ale tady už to začíná moc dobře fungovat."
Na kurtu si to opravdu užíváte, kdo přišel na nápad s oslavným naskakováním hrudníkem na hruď...?
"Byl to Leanderův nápad, já na takové věci moc nejsem, ale teď si to užívám. Sice to podobně dělají právě bratři Bryanové, ale ti se na to rozbíhají, zatímco mi k sobě jen tak nakročíme. Výškový rozdíl je mezi námi přece jen větší, takže mám strach, abych Leandrovi třeba neublížil, většinou se proto spíš jen tak lehce dotkneme. Tenhle způsob oslavy ale vyplynul hlavně věkem - na gymnastické hvězdy už moc nejsem, Kordovy nůžky už bych asi taky nezvládl, tak prostě zkoušíme hrudníky..."
Hrál jste i po boku jeho indického kolegy Bhúpátího, můžete oba Indy porovnat?
"S Bhúpátím jsem hrál debla loni a mohu říct, že oba jsou úplně jiní, Paes je takový živelnější, impulsivnější, je s ním větší sranda a na kurtu občas i pěkně nadává. Naopak Bhúpátí je solidnější, klidnější, vyrovnanější, ale oba jsou to dobří kluci!"
Hecují se bývalí spoluhráči na turnajích?
"Žádnou rivalitu mezi nimi necítím. Stále spolu hrají Davis Cup a na turnajích se sice hecují, ale jen v dobrém. Hráli jsme proti Bhúpátímu s Moodiem v osmifinále, žádná zvláštní sázka neproběhla, ani mi Paes za výhru nad parťákem nesliboval žádnou zmrzlinu... Spíš mi ale řekl hodně taktických rad, které jsem ani během půlroční spolupráce s Bhúpátím nevypozoroval. Leander je prostě opravdový deblový odborník."
Učíte Paese i česky?
"On už má několik zkušeností s deblovými českými partnery, hrával třeba s Martinou Navrátilovou nebo Davidem Riklem, takže pár českých slovíček umí. Nejlíp mu jde "Ty vole" a teď se naučil další frázi, kterou neustále opakuje: "Presne tak!" S jeho přízvukem je to komické i kouzelné zároveň..."
Teď spolu s ním stojíte na prahu životního úspěchu, jak to prožíváte?
"Na Australian Open jsem byl v semifinále už před dvanácti lety, tehdy jsme v roce 1994 s Karlem Nováčkem neuspěli. Na grandslamových turnajích jsem byl v semifinále zatím celkem třikrát, jediné deblové finále jsem si zahrál v roce 1993 na US Open. Takže těch semifinále a finále na grandslamových turnajích nepřichází za kariéru moc a je třeba zkusit té šance využít!"
