„Spokojený být musím, vždyť jsem v přípravě ještě vůbec nešel do rychlosti - před Ostravou jsem jen na jednom tréninku běhal ze startovního bloku. Proto je pro mě těch 13,80 úžasný čas, možná jsem tak dobrý ani nečekal. Na rozdíl od trenéra - ten vždycky věří, že umím zázraky, takže ho musím krotit,“ usmívá se třicetiletý rodák z Budišova na Třebíčsku a zmíní kouče Ludvíka Svobodu, který jej připravuje v pražském Olympu.
Na rozdíl od minulých let, kdy přes tři roky nemohl závodit a málem přišel o nohu, jej nic nebolí. „Jen jsme trochu pozadu s přípravou, ale to se spraví. S trenérem jsme konečně chtěli udělat pořádně objem, což se podařilo, aby se neopakoval loňský rok. Před mistrovstvím Evropy v Curychu jsme to trochu šili horkou jehlou, proto páté místo i dnes považuju za fantazii,“ připomene halový mistr Evropy z roku 2011 svůj srpnový velký návrat.
Když je i osmé místo vítězstvím
Před rokem vstoupil do sezony až v polovině června, kdy na Julisce zaběhl za 14,27 vteřiny. „To už byla noha zdravá, jen se předtím ozvalo tříslo, takže jsem běžel hlavně tak, aby se mi nic nestalo. Zato teď jsem mnohem silnější a mám víc naběháno. Jediné, co mají tyhle dva závody společného, je nevyzávoděnost. Tím, jak jsem teď ještě nešel do rychlosti, byla v Ostravě každá mezera mezi překážkami jiná,“ porovnává.
Vrcholem hlavní sezony bude srpnové mistrovství světa v Pekingu a před halovým ME v Praze prohlásil, že úspěch z O2 areny pro něj znamená víc. Na kýženou medaili však nedosáhl... „Na to, že mě krátce předtím začala trápit druhá achilovka, nemohl jsem trénovat a zachránila mě až pomoc doktora Nedělky, pro mě bylo osmé místo vítězstvím. Teď je ale cíl jasný, soustředím se na Peking,“ má jasno.
Limit pro šampionát činí 13,47 vteřiny a český rekordman (13,27 z roku 2010) věří, že na něj dosáhne co nejdříve. „Nejlepší by to bylo hned v sobotu na mítinku v Hengelu, nebo se chci aspoň co nejvíc přiblížit času 13,50. Proto se od neděle věnujeme rychlosti, následovat budou další závody včetně Odložilova memoriálu. A v případě dobrého času můžu dostat pozvánku na závody s velkými jmény, v soubojích s nimi se dá urvat i velký výkon,“ přemítá.
Zopakovat tak Berlín
Při zmínce Pekingu si vzpomene na svou dosud jedinou olympiádu, ale také na mistrovství světa v Berlíně v roce 2009. Tam se jako první český překážkář probil do finále šampionátu a obsadil v něm šesté místo.
„To bych rád zopakoval, byla by to pecka, ale teď o tom nechci mluvit. Vždyť ještě ani nevím, jak na tom budu s formou. Proto musím makat. Rád bych se dostal na takovou úroveň, abych zase mohl přemýšlet o něčem krásném a třeba i blyštivém. I světové finále by se přece lesklo,“ zasní se.
