Medaile. Od roku 2004 nepřetržitě vozí čeští atleti z každé vrcholné akce roku medaile. Tentokrát byla opět, byť „jen“ jedna zlatá Hejnové. Předloni v Moskvě zněla bilance 2 - 0 - 1 a vynesla Česku osmé místo na světě. Nyní jsou na děleném 15. místě s Eritreou a Kolumbií.
Body. Jiné sporty je tolik neřeší, ale v atletice má bodování umístění od 1. do 8. místa váhu a ukazuje na sílu a šíři národní špičky. V tomto směru dopadli Češi podobně neslavně jako v Berlíně 2009. Tehdy získali bodů 12,5, nyní 16. Tedy výrazně méně než v Moskvě (37,5) a než v sezoně 2011 v Tegu (25). „Čekal jsem, že bychom měli dopadnout líp,“ říká Dvořák.
Hejnová. Daleko přede všemi, excelentní návrat a obhajoba titulu po bolavém loňském roce. „Už když Zuzka před finále řekla, že by potřebovala na zlato čas 53,50, bylo z toho cítit, že si věří a že na to má,“ vyzdvihuje šéftrenér.
Ti za Hejnovou. Kdo by před Pekingem věštil, že druhé nejlepší umístění týmu zařídí na sedmém místě tyčkař Balner a výškař Bába? Asi nikdo.
Kandidáti medailí. Kromě Hejnové se hovořilo o triu Špotáková, Veselý, Drahotová. Dopadlo podobně: 9. - 8. - 8. Oštěpařka nyní potřebuje trenéra, oštěpař větší drajv, chodkyně odolnější tělo.
Brzký konec zkušených. Haloví mistři Evropy Maslák i Holuša vypadli už v rozběhu, bývalá evropská šampionka Ptáčníková neskočila základ v kvalifikaci. „Vyřazení Kuby Holuši mi je líto,“ říká Dvořák. „Udělal chybu. V semifinále by už byl jiným závodníkem.“
Šíře týmu. Pětadvacet atletů, kteří splnili limit, byl dobrý počin. Víc se jich od roku 2001 nominovalo jen do Moskvy. „Jsem rád, že se sem dostalo tolik lidí, spousta z nich má budoucnost,“ těší šéftrenéra. „Třeba pro Adama Helceleta jde o zásadní záležitost. Tady se závodí úplně jinak než na Evropě do 22 let. Už jen svézt se v takovém závodě s Ashtonem Eatonem je neocenitelné.“
Zranění. Bylo jich příliš. Drahotová si natrhla stehenní sval, Staněk má poraněné tříslo, Klučinovou bolí achilovka, Veselého záda. V přípravě brzdily zdravotní trable Svobodu, Melicha či Helceleta. O psychickém bloku ze skákání hovoří Ptáčníková. „Ty bolesti mohly přijít i proto, že limity jsou drsné jako bič,“ připomíná šéftrenér. „Už jen dostat se k nim je někdy přes závit.“
Pražské zatížení. Řada českých atletů se v zimě zaměřovala podstatně víc než jindy na halové mistrovství Evropy, jelikož se konalo doma v Praze. „Hala je jiná atletika i příprava a to se na mnohých podepsalo,“ říká Dvořák. „Je to něco za něco. Například Pavel Maslák už se pak na léto připravit nestihl.“
Aklimatizace. Barbora Špotáková si stěžovala, že pro ni bylo osm dní v Pekingu moc. Šéftrenér naopak přemítá: „Možná jsem měl být tvrdý a přesvědčit trenéry o kempu mimo Peking. Pravdou je, že tady nebyl stres a všechno tu klapalo. Ale možná to někoho ubíjelo, že jsme byli pořád na jednom místě.“
Směr Rio a dál. Za rok na hrách v Riu a patrně i na šampionátu v Londýně 2017 by ještě měla být zátěž na dnešní české špičce. Ale co dál? Až Špotáková, Hejnová či Veselý skončí?
Letos naznačili možnosti vícebojař Helcelet (23 let), který se srdnatě rval o top 10, dálkařský objev Juška (22) i oštěpař Vadlejch (24), jenž doplatil na sporný přešlap dalekého hodu v kvalifikaci. „Věřím, že Peking bude pro naše atlety impulz - a že příští rok to bude lepší,“ tvrdí Dvořák.
