Pot mu kapal z tváře, jeho hrudník se vzdouval a pak vypouštěl únavu z hodinového pekla. "Jenom hodina, ale možná nejtěžší závod této sezony," tvrdil nejlepší z nejlepších, když ho na Hradčanském náměstí oslavovali jako krále závodu.
"Předvedl, že je naprostá světová elita," chválil taky Kristián Hynek, druhý muž závodu. On, svým povoláním maratonec a vítěz nejdrsnějšího etapového závodu Cape Epic, si vysloužil uznání. Za sebou nechal všechna domácí esa cross-country okruhů.
"Přitom jsem měl zhruba v polovině závodu technický problém, spadl mi řetěz," prozradil. "Ale ani tak bych s Fabianem nedokázal jet. Možná bych s ním vydržel malinko dýl, ale výsledek by byl stejný. On je o třídu jinde. A já jsem spokojený."
Když Hynek kroužil po Malé Straně ke svému podílu slávy, Jaroslav Kulhavý, olympijský šampion a největší hvězda pelotonu, už stál za zábranami a na jeho pravém lýtku svítil černý otisk řetězu.
"Už v druhém kole mi spadl," zalitoval. "Musel jsem zastavit. A pak ještě třikrát. Nemělo to cenu. V jednu chvíli jsem myslel, že to dojedu, ale řetěz zase spadl. Nemělo to prostě smysl."
Olympijský vítěz má totiž před sebou jiný a mnohem důležitější cíl - v neděli ho v Novém Městě na Moravě čeká třetí závod Světového poháru. V domácím závodě chce dát zapomenout na trable, co ho letos provázejí. "Tam nechci jezdit mezi pátým a desátým místem, chci bojovat o vítězství."
Ve stínu sídla českých králů a prezidentů však po odstoupení smutnil: "Mrzí mě to, mohl jsem jet vpředu, cítil jsem se docela dobře. Tady na Pražských schodech výjimečně."
Jestliže Kulhavý bojoval s bolestí a schody 45 minut, nováček v závodě a bývalý silničář František Raboň vydržel sotva polovinu. "Na první ročník víc než dost," oddechl si a na dálku se klaněl před Hynkem. "Já už tady povídám a on jezdí vepředu. Ale já doufám, že těch svých 23 minut příště vylepším."
