Mezi nimi se ukázala i Kellnerová - dcera nejbohatšího Čecha skončila v sobotu pátá v doplňkové individuální soutěži s metr a půl vysokými překážkami.
Byla to premiéra se vším všudy. Pro Kellnerovou - poprvé doma ukázala, že může jednou náležet do špičky - i pro celý její sport.
Ten tuzemské sportovní fanoušky obvykle zajímá leda na olympiádách při moderním pětiboji. Vzpomínáte?
Davida Svobodu přece nejprve v Pekingu 2008 při parkuru neposlušný kůň o medaili připravil, ale v Londýně 2012 už i díky zvládnuté jízdě oslavil zlato...
Také Svoboda se proto objevil na solidně zaplněných tribunách při nedělním finále, aby se podíval na to, jak jezdí nejlepší ve svém oboru. A jakou show z toho lze učinit.
„Dělám tenhle sport už pár let, ale nic takového jsem ještě nezažil,“ uznal Němec Marcus Ehning, olympijský vítěz ze Sydney.
Jednou z nástrah naopak bylo fandění samotné. Je to nezvyk, neboť při ladných skocích „zasvrbí dlaně“ již v průběhu jízdy, jenže zvířata vyžadují kvůli koncentraci absolutní ticho.
Jako by ve fanoušcích nashromážděná energie později tím spíš explodovala, třeba když se rozbouřili u Kellnerové. To, jak moc je klid potřebný, ale bylo také znát, vždyť jeden nedělní ošklivý pád se zrodil právě poté, co to z ochozů hlasitěji zašumělo dříve, než se sluší. „Ne každý tomu rozumí, ale to se stává i jinde na světě. Budeme se snažit pravidla vysvětlovat i nadále,“ slíbil šéf organizátorů Jan Andrlík.
Že tohle všechno ví o třicet jedna tisíc lidí navíc (počet návštěvníků přímo v hale), je jeden z bonusů. „Našemu sportu v Česku tahle akce dodává úplně novou dimenzi,“ věří Andrlík. „Dali jsme si za cíl parkur u nás i v celém regionu pozvednout. A určitě jsme to naplnili.“
Parkur je sport pro elitu - v bezpříznakovém smyslu. Špičková zvířata stojí i stamiliony korun: k jejich pořízení je potřeba hodně peněz a k jejich zvládnutí hodně umění.
Obojího se dostává právě Kellnerové. Pokud by dokázala projít až na olympiádu v Tokiu 2020 (ať už individuálně, nebo jako součást týmu), byl by to pro parkur metaforický skok přes nezměřitelnou překážku. Samostatné Česko dosud na letní hry nikoho nevyslalo.
Kellnerová navíc sportovně touží ještě po jedné věci. „Snad tohle zažijeme i příští rok,“ zadoufala, že se její tým Prague Lions zase probojuje do finálového víkendu.
Ten opět přivítá Praha. Přičemž se sluší zopakovat chválu, kterou si často sebemrskačský národ zaslouží. Češi opravdu umí pořádat špičkové akce! A zvlášť v O2 areně, kde je prakticky lhostejné, jestli tu hraje hokej Sidney Crosby, s raketou kouzlí Roger Federer nebo zde zrovna zápolí koně v hodnotě soukromých tryskáčů.
„Měl jsem pocit, že se tady nejede poprvé, ale posté,“ sklonil se italský designér tratě Uliano Vezzani, uznávaná kapacita v oboru. „Nevím, jestli se je moc kam posouvat. Stačí, když to za rok bude stejně dobré,“ řekl Jan Tops, nizozemský zakladatel celé parkurové série Global Champions.