Její boj s krajankou Kateřinou Siniakovou se notně natáhl na rovných 160 minut – a páteční program Barbora Strýcová zahájí semifinálovým duelem s Němkou Barthelovou už od 11.00. „To je pro mě masakr,“ přiznala. „Jít na kurt po takovém zápase tak brzy je těžké, ale změnit to nemůžu.“
A měnit nehodlá ani osvědčené způsoby, jak si doma ve vlasti udělat pohodu. Pražský turnaj jí zatím svědčí.
Jak budete únavu zahánět?
Vyjela jsem se na kole, zašla se k fyzioterapeutům vystrečovat, dala si menší masáž. Laktát tam je. Je třeba se najíst, co nejvíc odpočívat a hlavně dobře spát. I když pro mě je po takovém zápase těžké naspat devět hodin.
Co si dopřejete dobrého?
Musím si dát hlavně sacharidy, co mají hodně cukrů, protože jsem si je vybila v zápase. Nejjednodušší je dát si suši – a to si dám. Objevila jsem novou restauraci v pasáži v Dlouhé a je vynikající. A taky dezert, potřebuju rychlé cukry. Takže tiramisu u mého oblíbeného Itala, kde vaří úplně nejvíc! Buď tam zaskočím, nebo si to nechám přinést.
Nikoli na hotel, ale domů. Další výhoda?
Je to fajn, skvělý. Ale taky trošičku zvláštní v tom, že ráno vstanu a musím si dělat snídani. Někdy se mi fakt nechce, ale mám kousek pekárnu, což je pro nás ráno s Davidem (přítelem Davidem Krausem) už rutina; snídáme před zápasem tam. Je bezva, že se probudím a jsem doma, se svými blízkými.
Barbora Strýcová dobíhá míček v utkání proti Kateřině Siniakové na turnaji Prague Open.
Po finále tu mocně toužíte, že?
Je to motivace největší. Hrozně moc to chci, proto je důležité se krotit. Když něco chcete až moc... Třeba u mě brejkboly: pak nepřemýšlím, co a jak zahrát. Budu bojovat jako dneska. Motivace hrát tady před lidmi, natož ve finále, je úžasná. Musím se ale soustředit na to svý.
Kolik sil vám dají diváci?
Moc. A doufám, že mě budou hnát dopředu. Budu ready.
Ještě jedna věc: není trochu zvláštní, že když v Praze přes ruchové mikrofony jdou slyšet pokyny, mohou se obě strany takto přes televizní přenos vlastně informovat?
Jestli by to někdo takhle udělal, že by to řekl Katce, to by bylo úplně trapný. Můj tým by tohle v životě neudělal. Pravidlo existuje, ale já si nemyslím, že je správné, že to vy slyšíte. Je to konverzace mezi mnou a trenérem, občas si potřebuju říct i nějaké sprosté slovo – a do toho divákům ani vám nic není. Mikrofony by tam neměly být.
Vy jste emocemi známá. Bojujete v tomto směru za změnu?
Bojovat můžeme, ale hlavní slovo nemáme my, ale ti vyšší. Náš ředitel (WTA) chce, aby byl tenis pro diváky zajímavý, tohle pro vás zajímavé je. Já to neovlivním a myslím si, že to takhle i zůstane.
Barbora Strýcová někdy nejde pro emoce daleko (28. března 2017):
