Pozor, jede se ´Hermannkamm´

Kitzbühel, Praha - Hahnenkamm, lyžařská Mekka, opět vyzývá nejodvážnější z lyžařů k velké seanci. Dnes je v Kitzbühelu na programu sjezd sjezdů, zážitek, o němž olympijský vítěz Fritz Strobl prohlásil: "Nikde jinde není takový padák. A nikde není ve vzduchu cítit takové napětí. Kitzbühel mám k zbláznění rád."

Včera se rakouský národ naladil do optimistična. Páteční předkrm při super G ovládl na Hahnenkammu idol davů Hermann Maier, v dramatické koncovce porazil o 0,05 vteřiny Itala Filla. Mezi pěti nejlepšími figurovali čtyři Rakušané.

Maierovi naměřili před cílovým skokem rychlost 128 km/h. "Ďábelsky rychle jsem potom letěl. Tak daleko jako ještě nikdy," popisoval.

Super G tu vyhrál ve 33 letech již popáté, místní hlasatel vzápětí přejmenoval Hahnenkamm na "Hermannkamm".

Ale pozor: kitzbühelskému sjezdu vládlMaier pouze jednou, v sezoně 2001. Chumelenice zhatila čtvrteční trénink, vojáci se však vrhli na trať a její šéf Peter Obernauer nyní hlásí: "Předpověď počasí je dobrá, sjezd pojedeme odshora, žádné krácení." Tedy i s pověstným skokem Myší past.

Domácí borce vyzývá na souboj šampion zWengenu, Američan Daron Rahlves. Z Vídně jej přijede povzbudit i velvyslankyně USA McCawová.

Ale šéftrenér Rakušanů Toni Giger to vše uvidí jen z nemocniční televize. Včera při prohlídce trati uklouzl, padl a přivodil si otřes mozku i zranění zad. Kitzbühel je zrádný.

Říkají mu Kitzbýl, pády na slavné trati nepočítá

Česká stopa na ostrém "kohoutím hřebeni"? Poslední napsal před dvěma lety Ondřej Bank. Nejslavnější v roce 1981 Bohumír Zeman, který tu vyhrál kombinaci a na jehož počest pojmenovali jednu z kabinek lanovky.

Ale nejvíc tady najezdil v šedesátých letech Jaroslav Janda, všestranný sjezdař, účastník dvou olympiád i soutěží v letmém kilometru.

Kamarádi z loděnic, kde strávil mezi vodáky poslední léta, mu neřeknou jinak než "Kitzbýl". "Je to pořád stejný fenomén, i když vypadá jinak," říká o nejobávanějším sjezdu světa na své chalupě v Jizerských horách dnes 64letý penzista.

Právě se vrátil z lyžovačky. Na Hahnenkammu byl desetkrát. "Jednou se nejelo kvůli ledu," vzpomíná. Končil na konci třetí desítky.

"S tím naším tréninkem jsme neměli nárok, jezdili jsme se sebezapřením." O startu se říká, že je tak strmý, až tu lyžaři vypadávají ze špatně zapnutých bot. "No jo, padáte tam jako do hajzlu," směje se Janda.

Zato pod Hausbergkante už stojí dvoumetrová prkenná bariéra. "Jezdí se tam jako v bobovém korytě.

My lítali do lesa. Naše lyže tehdy na ledu vůbec nedržely." Janda tu padl mnohokrát. "Měli jsme i pět tréninků za den. Jednou mě vyhodila cesta pro vozy s hnojem, která protíná trať před cílem, a praštilo to se mnou až pod tribunu. Byl jsem modrej, že jsem nemohl chodit." Hahnenkamm sleduje dodnes s úctou. "Škoda, že ho naše televize nevysílá, nemám tady satelit." A pak tipne vítěze: "Rahlves."

TOMÁŠ NOHEJL