"V minulých letech jsme si už jméno a reputaci vytvořili, takže náš úspěch v Karlstadu nikoho nezaskočil. Naše radost je ovšem obrovská, je to bronz s cenou zlata, vykoupený tréninkovou dřinou, získanými zkušenostmi a také jistými oběťmi," říká Jiří Snítil, skip českého týmu čili jakýsi kapitán.
Oslava prý ale medailové hodnotě zase tolik neodpovídala. "Bronz jsme vyválčili v pátek dost pozdě večer výhrou nad Dánskem a na to, jak jsme si úspěch vysnili, jsme slavili dost skromně. Možná to bylo únavou, ale v hotelové společenské místnosti jsme vypili jen pár plechovkových piv, hlavně jsme si s klukama povídali. Nic bujarého se nekonalo ani při sobotním závěrečném banketu, ale bylo prima, když nám tam soupeři gratulovali," líčí Snítil.
Český tým dospěl k bronzu v tradičním složení, kromě skipa Snítila se na něm podíleli jeho bratr Martin, Jindřich Kitzberger, Marek Vydra a Jakub Bareš. Všichni jsou ryzími amatéry, mají svá zaměstnání, pouze Bareš studuje. Ostatní trénují až po práci a na účast na mistrovství světa či Evropy, případně na turnaje, si berou dovolenou nebo neplacené volno. "Někdy je to náročné, po práci jdete na trénink a do postele se dostanete o půlnoci. Záleží, co je člověk ochotný tomu obětovat," přibližuje.
A jak je tomu v zahraničí? "Jak kde. Když vezmu špičku, tak ve Švédsku jsou přední curleři instruktory sportu, v Norsku dokonce instruktory curlingu, v Rusku nebo Číně jde o vojáky či policisty z povolání, Skotové jsou zaměstnanci sportovního institutu. V Kanadě hrají curling lidé se zajištěnou existencí, kteří se tomu přes zimu mohou věnovat naplno, ale v Americe jde o amatéry. Obecně se dá říci, že zemí s profesionální nebo poloprofesionální úrovní přibývá. A když vidíte kalendář třeba Norů nebo Skotů, tak nemají šanci chodit v zimě do práce," vysvětluje Snítil.
Pozoruhodné je, že všichni čeští reprezentanti jsou z Prahy, ale hájí barvy 1. CK Brno, který v posledních letech získává domácí tituly se železnou pravidelností. Tak je tomu od roku 2006. "V Brně jsme rok předtím týden pomáhali se zajištěním mistrovství republiky mixů v tamní hokejové hale Na úvoze, a našli tam zapálené a obětavé lidi, tak jsme si plácli, dělají pro curling opravdu hodně. A vedení svazu rozhodlo, že reprezentaci tvoří aktuální mistři republiky, asi máme slušnou úroveň," říká Snítil s úsměvem.
Ve Švédsku si curleři vybojovali odměnu 90 tisíc korun. Jak s nimi naloží? Rozdělí si částku mezi sebou? "Kdepak, peníze dáme do týmové pokladny," kroutí hlavou. "To je tradice, hradíme si z toho cesty a ubytování na šampionátech."
V Česku přitom hráči mají jedinou curlingovou halu v Praze. Další dvě dráhy jsou v Bratislavě, jedna v Budapešti a jedna v Petrohradě, tím to ve východní Evropě končí. "Teď se otevírá jedna dráha v Brně u hokejové haly Na úvoze. Vedle je hokejová základní škola a taky gymnázium Matyáše Lercha, což je zase taková Mekka curlingu na Moravě."
Od Nagana 1998 je curling olympijským sportem. Bronzový úspěch z Karlstadu ještě nemá vliv na případnou účast v Soči, čeští curleři si jím však otevřeli vrátka na mistrovství světa, které se uskuteční na přelomu března a dubna v kanadské Victorii.
"Účast v Soči je naším snem. Potřebujeme body do olympijského žebříčku, abychom měli přímý postup, a vypadá to, že by nám k jistotě mohlo stačit páté nebo šesté místo. Zatím je našim maximem na mistrovství světa osmé místo z roku 2011, ale... Když jsme teď dosáhli na historický úspěch na Evropě, proč by se nám to nemohlo podařit i na světovém šampionátu?" usmívá se skip českého týmu.
A pakliže by curleři svůj cíl v Kanadě nenaplnili? Pak by zbyla ještě jedna šance - o premiérovou účast pod pěti kruhy by mohli usilovat v dodatečné kvalifikaci za rok v prosinci.
"Říká se, že ten turnaj by mohl být v Praze, ale my bychom si Soči rádi zajistili už na mistrovství světa. Z kvalifikace totiž postoupí jen dva nejlepší celky a vzhledem k tomu, že do Kanady teď z evropského šampionátu mnohé silné země nepostoupily, lze očekávat hodně nabitý turnaj."
