Geniální konstrukci Colina Chapmana, která měla přinést nezapomenutelnému Jochenovi Rindtovi vedle titulu i smrt, do Hockenheimu přivezl Jo Willenpart.
Zámožný Rakušan žijící v USA je velkým Rindtovým fandou a skupuje po celém světě všechno, co má s jeho zesnulým krajanem co dělat. Od Rindtova Brabhamu F2, přes transportér stáje Lotus až po onu pověstnou dvaasedmdesátku v červenozlatém hávu sponzora Players.
Návraty sezony 2010Díl 1: Legenda Porsche 804 a nový mist světa Vettel Díl 2: Chevron B38 a duch Elia de Angelise Díl 3: Šampion a zabiják Lotus 72 znovu v Hockenheimu |
O to, že se Hockenheimu před čtyřiceti lety Velká cena vůbec jela, se zasloužili jezdci vedení Jackie Stewartem. Na zastaralém Nürburgringu se zdráhali startovat a 18 bodů ohledně vylepšení trati, které jejich sdružení (GPDA) vyžadovalo, nestačil pořadatel včas realizovat.
Zodpovědný klub AvD tedy narychlo hledal náhradu a v zásadě neměl na vybranou – kromě sterilního Hockenheimringu nemělo Německo jiný autodrom. Puritáni sice poukazovali na to, že jednoduchý Hockenheimring není adekvátní náhradou za "Severní Smyčku" a chtěli raději "Grossen Preis" škrtnout úplně.
Ale nakonec téměř 200 tisíc nadšených fandů na tribunách "vedle dálnice na Frankfurt" i a v lesích podél dlouhých rovinek zažilo závod, který dnes patří mezi klasické závody F1.
Velká cena se stala nezapomenutelným duelem mezi dvanáctiválcem Ferrari Jackyho Ickxe a Rindtovým Lotusem 72. Oba giganti volantu strávili většinu z padesáti kol závodu těsně za sebou a statistici brzy přestali počítat, kolikrát se prostřídali ve vedení, které na dvě kola patřilo i Ickxově kolegovi Regazzonimu.
Němci se mohli zbláznit radostí, když se nakonec o 0,7 sekundy prosadil "jejich" Rindt. Rakušan ze Štýrského Hradce se přeci narodil v Mainzi a měl po rodičích německé papíry!
Hockenheimring byl vyvrcholením Rindtova hvězdného léta 1970, kdy na svém Mk 72 vyhrál za sebou v Holandsku, Francii, Anglii a Německu. Tato série rozhodla o jeho zisku titulu. A nic na tom nezměnil smutný fakt, že o měsíc později zahynul v Monze.
Dvaasedmdesátka byla jedním z nejúspěšnějších modelů historie F1 vůbec. Lotus ji postupně modifikoval a nasazoval ještě dalších pět (!) sezon. Chapmanovy inovace, jako dát vozu klínový tvar, uložit přední brzdy v šasi, umístit chladiče až těsně pořed zadní kola a tím radikálně pozměnit rozvržení hmot, tomuto modelu na léta dopředu zajišťovaly technický náskok.
Roku 1972 se Fittipaldi na Lotusu 72D stal znovu mistrem a o poslední vítězství tohoto modelu (v provedení E) se koncem sezony 1974 postaral Ronnie Peterson.