O Portykově premiérovém vítězství v anketě odborníků nebylo pochyb, ovládl ji s náskokem 65 bodů právě před Miroslavem Dvořákem, který se po prodělané nemoci do sezony Světového poháru vrátil a na jejím konci se blýskl osmým místem v Lahti. Třetí příčku v absolutním pořadí obsadil sedmnáctiletý Ondřej Pažout, bronzový junior ze zimních olympijských her mládeže v Lillehammeru.
„Tohle ocenění považuju za povzbuzení do další práce, s radostí to ale nesmím přehánět. Jsem si totiž jistý, že k prvnímu místu mi dopomohlo onemocnění Mirka Dvořáka, který nemohl závodit v první části sezony,“ konstatoval Portyk, který před Vánocemi ve Světovém poháru v Ramsau poprvé v kariéře pronikl do první desítky. Svou třetí sezonu v elitním seriálu uzavřel na 26. příčce, svém dosud nejlepším konečném umístění, zatímco vracející se Dvořák skončil o tři místa níž.
O světový titul mezi juniory jste se pokoušel v minulosti už několikrát, vyšlo to až při posledním možném pokusu. Oddechl jste si?
Přesně tak, už tři roky jsem jezdil na juniorské šampionáty s tím, že mám na medaili, ale nevyšlo to ani jednou. Možná jsem to říkal moc nahlas, možná jsem si to měl nechávat pro sebe. Letos jsem to tak udělal. Na mistrovství světa v Rumunsku jsem si po prvním závodě, ve kterém jsem sice skočil nejdál, ale s pádem, říkal, že mi medaile asi není souzená, ale ve druhém se povedlo zlato. A mně spadl balvan ze srdce.
Takže se kariéra zatím ubírá podle podle vašich představ?
Tak nějak to jde. Před lety to bylo zlato ze zimních olympijských her mládeže, pak jsem začal vyhlížet světovou juniorskou medaili - věděl jsem totiž, že Míra Dvořák ji kdysi měl taky, bronzovou. A teď ji mám i já, což mě, věřím, nakopne. Doufám totiž, že tím můj medailový účet nekončí.
S tím souvisí i skutečnost, že pořád pracujete na zlepšení běžecké části. Je hodně těžké najít správný poměr, aby se práce na běhu neprojevila na skocích?
Lehké to není. Jediné moje štěstí je, že se skokem celkem nemám problém, celkem pokaždé zaskáču dobře. Skoky mi jdou odmalička, ale s během je to jiné, a zvlášť v kategorii dospělých. Vezměte si, že při té letošní zlaté medaili jsem zajel asi pátý běžecký čas, ale dá se říct, že jsme se vpředu ve trojici flákali, protože jsme měli po skoku slušný náskok. Pak přijdete do závodu dospělých a máte třicátý nebo čtyřicátý běžecký čas. To je ohromný rozdíl, ale pracuju na tom, aby se běh dál zlepšoval.
Říká se, že vytrvalost přichází s věkem - věříte tedy, že čas je vaším přítelem?
V to doufám. Protože na tréninku s během třeba na pět kilometrů problém nemám a v závěru ještě zrychlím, ale ve Světovém poháru je to jiné, tam mi ke konci špička ujíždí. Jenže já věřím, že zlepšení na běžkách se časem dostaví.
Kvůli přípravě na juniorské mistrovství světa jste několik závodů Světového poháru vynechal. Nepřipravil jste se tak o ještě lepší výsledek než jakým bylo konečné 26. místo?
S tím jsem ale počítal. Myslím, že bodů bych měl mnohem víc, ale šampionát měl přednost, takže mě to vůbec nemrzí.
Nejlepší sdruženářiAbsolutní pořadí (senioři i junioři společně): 1. Tomáš Portyk 185 bodů, 2. Miroslav Dvořák 120, 3. Ondřej Pažout 118, 4. Lukáš Daněk 101, 5. Jan Vytrval 45, 6. Petr Kutal (všichni Dukla Liberec) 35. Senioři: 1. Tomáš Portyk 185 bodů, 2. Miroslav Dvořák 120, 3. Petr Kutal 35, 4. Martin Zeman (všichni Dukla Liberec) 9. Junioři/dorostenci: 1. Ondřej Pažout (Dukla Liberec) 118 bodů, 2. Lukáš Daněk 101, 3. Jan Vytrval 45, 4. David Zemek (všichni Dukla Liberec) 12, 5. Jakub Čejchan (LSK Lomnice nad Popelkou) 2. Trenéři: 1. Marek Šablatura (junioři ČR a Dukla Liberec) 100 bodů, 2. Vladimír Šmíd (senioři ČR) 85, 3. Petr Lampa (Dukla Liberec B) 36, 4. Martin Břečka (LSK Lomnice nad Popelkou a Youth Cup) 14, 5. František Vaculík (Ski klub Harrachov a Youth Cup) 13, 6. Patrik Chlum (JKL Desná a Youth Cup) 10. |
Ještě před více než rokem s vámi v Dukle Liberec trénoval váš vrstevník Tomáš Vančura, který pak „přeběhl“ ke skokanům a na MS v letech v Kulmu na sebe upozornil kvalitními výkony. Nenapadla vás podobná cesta?
Mluvili jsme spolu o tom, ale on to měl ještě víc extrémní než já, jemu běh fakt nešel. Myslím, že spokojeni jsme oba, určitě bych neměnil.
Vaším zatím životním výsledkem ve Světovém poháru je desáté místo z prosincového Ramsau. Jak dlouho může trvat, abyste se na tak vysokých příčkách stabilizoval?
Kdo by se tam nechtěl usadit? Dobře ale vím, že nemůžu chtít všechno najednou, nic se nedá uspěchat. V dalších sezonách bude závodů hodně, musím na to pozvolna. Je lepší dozrát postupně než šílet a ve třiadvaceti končit.
Za rok bude mistrovství světa, za dva olympiáda. Jak k těmto vrcholům vzhlížíte?
V pohodě. Myslím totiž, že ode mě nebude nikdo čekat nějaký extra výsledek, takže tam můžu jet s pocitem, že můžu jen překvapit. Ale kdo ví, za rok nebo za dva to třeba zase bude jiné.
Mimochodem - absolvovali jste po návratu z Rumunska nějakou oslavu vašeho zlatého úspěchu?
Jasně, s trenéry a ostatními závodníky jsme poseděli, bylo co oslavovat. Mirkovi Dvořákovi se povedlo vrátit do sezony, máme lepšící se družstvo juniorů, se kterým jsme na mistrovství světa skončili čtvrtí, Lukáš Daněk tam byl v „mém“ závodě taky čtvrtý. Kluci chytili příležitost a teď už vyhlížíme letní přípravu.
Po sezoně doháníte školu, v Lomnici nad Popelkou se učíte číšníkem a zanedlouho vás čekají závěrečné zkoušky. Jak to jde?
Sám nevím! (směje se) Musím se kousnout. Denně teď chodím do školy, což je nezvyk - vždycky jsem rád, když někam jedeme závodit nebo trénovat, to si pokaždé vyčistím hlavu, rád si máknu na soustředění. Teď už to nějak se školou zvládám, naštěstí ji mám asi sto metrů od baráku.
Nejlepší v anketě o českého sdruženáře sezony 2015/16. Nejlepším trenérem byl vyhlášen Marek Šablatura (vlevo). Mezi závodníky uspěl Tomáš Portyk (druhý zprava), vyhrál před Miroslavem Dvořákem (druhý zleva) a Ondřejem Pažoutem. Ten je i nejlepším juniorem.
Takže je velký rozdíl trénovat a chodit do školy?
To si pište. Nejlepší je, když si ráno vezmu běžky a jdu se projet, nebo jdu na můstek, tam jsem jako doma. Ale dobře vím, že škola je potřebná, s tím se holt musí poprat každý.
Co je ve škole nejtěžší?
Asi ta docházka. Ráno musím vstát, vzít batůžek a spěchat, běžky leží v předsíni a jen na ně koukám. Ale odpoledne vyrážím na Mísečky, je tam ještě sníh, udělám si výlet po hřebenech. No jo, ale letos mi škola neskončí, ještě se chci propracovat k maturitě, po závodní kariéře přece život nekončí. Budu se muset kousnout a nějak přežít.
