Do mužského tenisu vstoupil jako velká naděje. V roce 1995 vyhrál Galeův pohár (juniorská obdoba Davis cupu) a o rok později se dostal do semifinále juniorského Roland Garros.
Mezi dospělými si zatím vede se střídavými úspěchy. Okusil už také atmosféru olympijských her.
V čem vidíte příčiny vaší hladké porážky v Průhonicích už v prvním kole?
Momentálně nehraju moc dobře. Jsem po zranění. Navíc mi povrch v Průhonicích nesedí. Jsem spíš antukář. Ale na to se nechci vymlouvat. Honza Vacek hrál velmi dobře.
V závěru sezony se vám vůbec nedaří. V posledních pěti turnajích jste čtyřikrát vypadl v prvním kole.
Před US Open jsem se cítil dobře. Se svou hrou jsem byl spokojený. Jenže na extralize jsem si poranil záda. Čtyři týdny jsem nehrál turnaje, byl bez tréninku. Na čtyři turnaje jsem jel v podstatě bez přípravy. Hlavně fyzička šla dolů.
Jak jste spokojený s momentálním umístěním na žebříčku ATP? Jsem i nejsem.
Samozřejmě, že jsem chtěl být do první stovky, ale vzhledem ke zranění to není zase tak špatné.
Co považujete za svůj nejlepší výsledek v dosavadní kariéře? Jako jeden z mála českých tenistů jste porazil Andre Agassiho...
Vítězství nad Agassim si vážím, přestože ho mnozí zlehčují (Agassi prohrál první set a ve druhém vzdal - pozn. red.). Cením si i letošních výher nad Costou a Medveděvem. Největším úspěchem je však pro mě samotná účast na olympiádě v Sydney.
Průlomového úspěchu v podobě dobrého výsledku na některém z Grand Slamů jste však zatím nedosáhl.
Myslím, že na Grand Slamy mám trochu smůlu. Vždy jsem dostal někoho velmi silného do prvního kola. Třeba Federera nebo Samprase. Na losu hodně záleží. Je mi teprve pětadvacet let. U nás tenisté dosahují úspěchů v pozdějším věku, tak doufám, že se dočkám i já.
Určitě už přemýšlíte o nové sezoně.
Máte pro příští rok nějaké konkrétní cíle? Rád bych se pohyboval kolem sedmdesátého místa na ATP. Myslím si, že herně mám i na to, být v padesátce. Pokud budu psychicky v pohodě a budu mít formu, mohlo by se to podařit. Rád bych hrál jako letos ve Stuttgartu, kde jsem porazil Costu.
Už vás někdy napadlo, že byste s tenisem skončil?
Tak to ne. I když jsem někdy po prohře hodně naštvaný. Na tenisu je však dobré, že máte hned další týden možnost nápravy. Vrcholově se dá tenis hrát do dvaatřiceti let i déle, takže na to, abych končil, mám ještě docela dost času. A navíc, kromě tenisu nic jiného neumím (smích).
