I lidi okolo mě se hned lekli, co se stalo, když jsem jim to vyprávěla. Ale já tvrdím: To se prostě stává. Autem jezdím vlastně pořád a doteď jsem neměla havárku, jen dvakrát jsem srazila srnku, která běžela přes silnici.
Spíš mi ale tentokrát vadí jiná věc: já to nové auto měla tři dny. Podepsala jsem reklamní smlouvu s mazdou, sedla jsem si do modelu Premacy, má to klimatizaci, velký kufr, kam se vejde kočárek, a říkám si: Tak a teď pokračuju v řízení bez nehody. Zakřikla jsem to, mazda šla do servisu.
Jinak těhotenství zvládám pořád celkem v pohodě, ani ta horka mi zvlášť nevadí. Dám si vlažnou sprchu, zalezu do stínu a je to. Když už ale v týdnu bylo vedro nesnesitelné a ve vyhřátém pražském bytě se nedalo dýchat, sbalila jsem se a odjela za rodiči na chalupu. Orlická přehrada, lesy, prostě pohoda. Brácha mě pak pozval na koupání do Otavy.
To víte, že si mě lidi hned všimli. Nejdřív koukli na břicho, potom na obličej, někdo popřál, ať porod dobře dopadne a ať je brzy za mnou. Ne že bych se s břichem chtěla někde vystavovat, ale když mám chuť, k vodě si zajdu. Proč se schovávat?
No dobře, za normálních okolností bych u vody asi byla častěji...
Žádné porodní náznaky zatím necítím, mimčo se nesesouvá. Možná je to tím, jak mám z lyžování zpevněné břišní svalstvo. Taky pořád ještě sportuju, minulý týden jsem byla na rotopedu ve fitcentru. Ale už to není ono.
Zbývá mi jen ten golf. Už se těším, až si po létě zase trochu zatrénuju. Pohyb mi vážně chybí. Ne zrovna trénink na krev, že bych se někde vlekla po čtyřech, ale jen tak se proběhnout po lese, to by se mi fakt líbilo.
A brzy se dočkám...
