Kolik vám Nikas v Pardubicích vydělal?
Nepočítal jsem to, ale dotace za první místo byla dva miliony korun. Část jde trenérovi a žokejovi, většina majiteli. Pro nás je to však především prestiž, vyhrát Velkou pardubickou. Je to něco podobného, jako když Češi vyhráli Nagano.
Jak vlastně byznys v koňařině funguje?
Díky nadšení majitelů koní, kteří nám platí za ustájení a trénink. Přitom nemohou počítat s tím, že každý kůň bude vyhrávat. My se ale musíme postarat o to, aby každý kůň běhal a trénoval.
Poznáte na první pohled, že z toho koně bude šampion?
To v žádném případě. Kdo to tvrdí, tak pravděpodobně lže. Kolikrát se to neprojeví ani po několika trénincích. Na druhou stranu, kdyby člověk jen čekal na to, že se mu v chovu narodí dobrý kůň, tak by mohl čekat třeba i padesát let. Ani nás by před pár lety nenapadlo, že s našimi koňmi budeme běhat velké dostihy, jako jsou ty v Pardubicích.
Věřil jste, že Nikas může letos vyhrát?
Cítil jsem na něm, že je ve formě. V pondělí před Velkou pardubickou mě tady tak svezl na poli, že jsem věřil, že se může popasovat is těmi nejlepšími.
Co jste Nikasovi říkal těsně před startem?
Já ho sedlám. To je takový můj poslední kontakt s koněm. Než si ho vezme žokej, těsně předtím ho ještě poplácám a chytím za krk, abych ho uklidnil. Určitě to vnímá a registruje, ale myšlenkami je už bezpochyby někde jinde. Kůň moc dobře ví, že bude závodit. Je to plemeno, které je na dostihy stovky let šlechtěné. Koně jsou velmi inteligentní a chytrá zvířata.
Budete chtít příští rok svůj úspěch zopakovat?
Doufám, že se do Pardubic vrátíme se stejnou formou jako letos. Určitě pojedeme nějaké přípravné dostihy a pak budeme doufat, že vydrží hlavně zdraví. U špičkových koňů je to se zdravím stejné jako u vrcholových sportovců. Ještě den před dostihem se kůň může odřít někde v boxech nebo při převozu, a pak je veškeré úsilí pryč. Většinou je to celý rok práce.
