"S přítelkyní se moc těšíme, bude to úplně nová zkušenost. Myslím. že volejbal je tam na vysoké úrovni," tvrdí Dalibor Polák, jenž letos zažil asi svou nejlepší sezonu. S aténským Panathinaikosem dobyl řecký mistrovský titul a objevoval se v čele hráčských statistik.
Jak se vyvíjela ta vaše řecká mistrovská sezona?
První půlku sezony jsem odehrál v Pangrati. To byl nováček a jeho cíl byl udržet první ligu. Dá se říct, že i mojí zásluhou, protože jsem byl nejvíc vytěžovaný hráč a měl jsem v celé lize v tom období nejlepší statistiky, jsme na tom byli hodně dobře. Mohli jsme jít i do play-off. Ale vtom se klub zalekl šance hrát finančně náročné evropské poháry a už nechtěl tolik investovat.
Takže po vás sáhl silnější Panathinaikos Atény...
Panathinaikosu se zrovna v tu dobu zranil americký univerzál, takže mě oslovil a z Pangrati mě bez potíží pustili.
A jak probíhal boj o zlato?
Po základní části jsme byli druzí. V semifinále jsme vyřadili ve dvou zápasech silný Iraklis Soluň, který hrál proti Liberci v Lize mistrů a v ní se ukázal ve výborném světle.
A co finále?
Nastoupili jsme proti Olympiakosu Pireus, vítězi základní části. A určitě jsme nebyli favority. Ve třech přechozích zápasech v sezoně s ním měl Panathinaikos bilanci 0:9 na sety. Ale říkali jsme si, že to tak nemůže jít donekonečna. A to se potvrdilo hned v prvním zápase, který jsme vyhráli 3:2 a celou sérii 3:1.
Byl jste hodně vytížený i v mistrovském týmu?
Hrál jsem vlastně pořád a docela se mi dařilo. Všichni mi pak říkali, že jsem jim hodně pomohl, že s tím Američanem by titul asi nevyhráli. To se poslouchalo příjemně.
FANOUŠCI BY SE POZABÍJELI
A co atmosféra. Řekové mají horkokrevné fanoušky, že?
Při finále zapalovali i římské svíce! V hale! Kapacita byla 1200, ale na finále se musí vejít minimálně 1500. Takže pořadatelé u nás ji upravili a na finále chodilo 1600. Diváci už tam byli tak dvě tři hodiny před zápasem, aby měli místo a od té chvíle už začali mohutně fandit. Atmosféra super. Už když jsme se převlékali v šatně, tak hala duněla.
Byly nepokoje mezi fanoušky?
Mezi Panathinaikosem a Olympiakosem panuje obrovská rivalita. Takže tam mají takovou zajímavost, že fanoušci hostí do haly prostě nesmí. Je to dobře, protože v tom malém prostoru by se asi pozabíjeli.
Jaké byly vlastně oslavy titulu mezi hráči?
Vzhledem k tomu, že Panathinaikos získal titul po osmi letech a navíc porazil největšího rivala, jsem čekal něco velkého. Ale na můj vkus moc velké oslavy nebyly. I když jsem doma s Duklou, bohužel, žádný titul nezískal, vím, že v Česku se tohle slaví mnohem víc.
V Řecku jste strávil tři roky. Asi se vám tam líbilo...
Líbí se mi řecká mentalita. Naučil jsem se mluvit celkem dobře řecky a to mají u cizinců rádi. Už jsem dával i rozhovory do televize. Spolu s přítelkyní jsme bydleli v luxusním bytě. Jediný problém v Aténách je doprava. Je tam strašně aut, takže někdy jsem jel na trénink patnáct minut, jindy hodinu a půl. Ale jinak, naprostá spokojenost. Ani se nám letos na Vánoce nechtělo z Řecka domů a rodiče přiletěli za námi.
Přestože jste měl velmi dobrou sezonu, v reprezentaci se nyní neobjevujete. Proč?
Dohodl jsem se trenérem Řeřábkem, že bude teď dávat šanci mladším a já si odpočinu. Přece jen jsem byl v národním týmu asi osm let.
Další rok v cizině bude pro vás asi hodně dramatický a exotický. Z Řecka se přesouváte do daleké Argentiny. Jak k tomuto zajímavému angažmá došlo?
Jsem volný hráč. Už v průběhu sezony mi volal trenér z argentinského klubu Bolivar. Jak na mě přišli? To fakt nevím. Asi na internetu sledovali různé statistiky z evropských lig. A na základě toho si mě asi vybrali. Jejich jednání bylo přímočaré a konkrétní, tak jsme se prakticky okamžitě dohodli. Měl bych být vůbec první Čech, který bude hrát argentinskou ligu.
Co víte o tom klubu?
Samozřejmě jsem si vlezl na internet a vím, že letos získal doma double. Kouč je i trenérem argentinské reprezentace. Bolivar leží kus, asi sto kilometrů, od Buenos Aires, kde bychom měli bydlet, i trénovat a na zápasy se jen dojíždí.
Byl jste někdy v životě v Jižní Americe?
Ještě nikdy.
Co se dá od takové 'expedice' čekat? Jak se těší vaše přítelkyně?
Ať je na tom Argentina ekonomicky jak je, tak na ten sport chodí lidí vždycky dost. A přítelkyně? Těšíme se moc. Když k tomu připočteme teď Řecko, strávíme vlastně rok a půl v létě. Oba jsme teplomilní.
BUDOUCNOST? ASI U SOKOLÍKA
Z Řecka jste přijel začátkem dubna, do Argentiny vyrážíte koncem srpna. Jak tento skoro půlrok ve Stráži nad Nisou prožíváte?
Dal jsem si velké dvouměsíční volno, naprostý klid, pohov, protože to jsem za posledních osm let neměl. Pak jsme byli týden na dovolené v Česku.
A kdy začnete s tréninkem?
Už jsem začal. Domluvil jsem se s klukama z Dukly, odehrajeme antukovou ligu. Chodím do posilovny.
Vlastníte hospodu U Sokolíka ve Stráži u fotbalového hřiště...
...a právě v tom dvouměsíčním volejbalovém klidu jsem tam měsíc dělal.
Jako co?
Normálně na place. Chtěl jsem si to zkusit. Točil jsem pivo, roznášel a tak.
A co až skončíte s volejbalem? Může to být vaše budoucnost?
A proč ne. Ve Stráži nad Nisou se chceme natrvalo usadit a třeba mě bude živit hospoda U Sokolíka. Doufám, že aspoň trochu slušně...
