"Když se Klára do něčeho zažere, tak nepustí," říká její mladší sestra Denisa. "Lákají ji veškeré extrémy, výšky i hloubky."
Pod mořskou hladinou a na vrcholcích velehor Poláčková hledá rovnováhu ke své práci v kanceláři.
S titulem bakaláře obchodního managementu pracovala v letech 1997–2000 v Praze v oboru reklamy pro zahraniční firmy.
Zároveň vylezla na Mt. Blanc, to pro začátek. Uběhla Pražský maraton. A na Jadranu absolvovala potápěčský kurz. Přece nebude plavat jen tak se šnorchlem.
Ženská, seďte radši doma
"Vyrazíme do Jižní Ameriky a zlezeme její nejvyšší horu, Aconcaguu," předsevzala si s kamarády.
Sestra: Nahoře mlela z posledníhoP r a h a (tm) - Byla první a jediná, komu Klára Poláčková přímo z vrcholu zavolala. Mladší sestra Denisa, 24 let, studentka Vysoké školy ekonomické, obor mezinárodní vztahy. Jednou se možná spolu sejdou na Everestu. "Nestrašte," směje se Denisa Poláčková. Včera je však spojoval Everest. Probudil vás sestřin telefonát? A když konečně zazvonil mobil... Co vás napadlo, když jste z vrcholu uslyšela její hlas? Tam na ni čeká i tatínek, ze kterého se také stává horolezec. To ho Klára pobláznila? To jste tedy měli mimořádně úspěšný rodinný týden. Co doma Kláře na přivítanou přichystáte? |
Jenže zůstalo jen u plánů. "Měsíc před odjezdem jsem odjela na hory do Itálie. Při posledním sjezdu jsem tam spadla a utrhla si kolenní vazy."
V nemocnici jí tehdy doktor řekl: "Ženská, vy už nikam nejezděte! Radši jen seďte doma." Koleno ji sužovalo celý rok, dvakrát ležela na operačním stole. "Kromě pajdání jsem nemohla vůbec nic," vzpomínala.
"Jedu studovat finance do Londýna," oznámil jí pak přítel. "Jedu s tebou," vyhrkla vzápětí. Za Kanálem se neztratila, u společnosti Euro RSCG se uchytila coby komunikační manažerka. Do práce frčela v kůži na žlutém chopperu nebo jako dáma v kultovním Mini Cooperu, za kulturou vyrážela v anglickém klobouku, pravidelně hrála tenis. Atletický ovál, bazén a nekompromisní trenér v posilovně, to vše byla příprava k dalšímu útoku v horách.
Brzy vystoupala o stupínek výš: pracovně i sportovně.Ve výběrovém řízení získala post na britském ministerstvu pro ústavní záležitosti. Funkce: konzultantka pro interní komunikační strategii. Připravovala informace pro 30 tisíc zaměstnanců státního aparátu.
Sen jménem Aconcagua se teprve nyní proměnil ve skutečnost. Stanula na jejím vrcholu, v 6962 metrech. Ale také poprvé zažila, co mohou udělat s člověkem výška a zátěž. "V polovině kopce tělo přítele zavzdorovalo – edém plic, těžký kašel, chvilkové bezvědomí," líčila.
Osudové setkání na Čcho Oju
Loni se jako "slepá k houslím" dostala do výpravy Novozélanďanů a Angličanů na himálajskou osmitisícovku Čcho Oju, které pomáhal i Šerpa Taši Tenzing, polárník a profesionální horolezec z institutu svého legendárního dědečka.
Bylo to osudové setkání. S Tenzingem, bakalářem filozofie, který umí vytvořit i skvělé olejomalby a batiky, si brzy padli do oka. "Všichni chlapi nakonec odpadli a zbyli jsme jen on a já." Sám Tenzing jí potom navrhl: "Jestli to chceš zkusit, pojďme spolu na Everest. Pro mě to bude naposledy." Tentokrát vyrazili jen spolu, za pomoci dvou dalších Šerpů. "Sami se budeme hlídat," říkala.
Uhlídali se až na střechu světa. Zcela vyčerpaní. "Výš už to nejde," vydechla doma sestra Denisa. "Doufám, že žádná další výzva nebude a Klára už zůstane při zemi." Nebo vyrazí třeba na pól. "To snad ne! Snad se zklidní. I když u ní člověk nikdy neví," uznala Denisa Poláčková. Sama Klára přiznává: "Propadám horám čím dál víc."
Dalších dvanáct osmitisícovek čeká.
Chcete na Everest? Ani milion nemusí stačitP r a h a (bb) - Je jako magnet, který nepřitahuje kov, ale lidi. Mt. Everest. Nejvyšší hora světa. "To je jeho výhra i prohra zároveň," soudí Radek Jaroš, který stanul na vrcholu. "Tím se stává snem nejen horolezců, ale i nehorolezců. Snem bohatých a mocných. Je odsouzený k tomu, co se tam děje." Pryč jsou doby, kdy se na vrchol vydávali jen zkušení horalové. V roce 1991 vedle prvního Čecha Leopolda Sulovského stanulo na "střeše světa" dalších 37 lidí. Loni jich bylo téměř 500. "Na přelomu tisíciletí se zlomil přístup k Everestu a na Everest. Je tam pořád vyšlapaná dálnice. Šerpové, kteří chodí s klienty, vybudují výškové tábory, natáhnou fixní lana. Klient má jediný úkol: zezadu ho dva tlačí, zepředu jeden táhne a on má dosáhnout vrcholu. Je to nadnesené, ale i takové případy byly," líčí Jaroš. Vedle opravdových horolezců se s pomocí drápou na vrchol i zdatní sportovci. Tak je popisuje Jaroš. "Každý si to dokáže zorganizovat jinak. U každé výpravy také záleží na vybavení," říká Jaroš. A to není v případě kvality laciná záležitost. "Kolem 65 tisíc by spláchlo. Dobrý stan stojí 800 dolarů, dobré boty do osmi tisíc metrů od patnácti tisíc korun nahoru. Goretexová bunda deset tisíc, kalhoty pět," vypočítává Sulovský. Když před 16 lety lezl s italskou výpravou na vrchol on, rozpočet pro sedm lidí zněl 95 tisíc dolarů. A to byl dolar podstatně dražší než dnes. Za výstup na horu se platí poplatky. "Jsou rozdílné ze severní a jižní strany, kde jsou dražší. Nepálci chtěli dosáhnout toho, aby tam nebyl svinčík. Platíte zálohy na odpadky," popisuje Sulovský. Dál je třeba vůle. Též štěstí na počasí, které vás na vrchol milosrdně pustí. A nechá vás vrátit se zpět. "Všechny okolnosti musí být naladěny. Nemůžu si myslet, že budu fyzicky zdatný, technicky zdatný a na Everest vylezu," říká Sulovský. "Je dobré mít nějaké zkušenosti. Fyzická zdatnost a technická obratnost musí být." Pokud se horolezci vydávají na vrchol bez pomoci, vlečou i přibližně patnáctikilový batoh s oblečením, brýlemi, vodou, jídlem, opalovacím krémem, fotoaparátem, kamerou, rukavicemi... "Přijít o rukavice, to je konec," říká Jaroš. "Ale klientovi nese věci šerpa, on má nejvýš kyslíkovou lahev." Sám se na vrchol vydal bez podpory kyslíku. Musel dýchat řídký vzduch. "To znamená místy tři kroky, místy osm kroků a potom několik minut dýchání, aby člověk byl zase schopný udělat těch pár kroků." A když pak dojde až nahoru? Kochá se tím, že dosáhl až na vrchol světa? Sulovský říká: "To je individuální. Měl jsem hlavně pocit, že už nemusím nikam jít. Ale věděl jsem, že ještě polezu dolů. Je lepší podat si ruce a radovat se až na barové židličce." Z deníku horolezkyně4. dubna 9. dubna 11. dubna 13. dubna 16. dubna 21. dubna 24. dubna 25. dubna 26. dubna 27. dubna 28. dubna 1. května 3. května 11. května (minulý pátek) 16. května |
Česká horolezkyně Klára Poláčková před odletem na Mt. Everest, který 16. května 2007 úspěšně zdolala. |