Sama pod příjmením Vomáčková atakovala Everest bez kyslíku v roce 2005. Hora ji tehdy na vrchol nepustila.
Jaká byla nyní vaše reakce na zdařilý výstup Kláry Poláčkové?
Nejdřív jsem si řekla: No tak už tam první Češkou nebudu. Pak jsem si uvědomila, že mezi horolezci se počítají jen výstupy bez kyslíku. A tam je prvenství stále otevřené.
Dají se vůbec výstupy bez kyslíku a s ním porovnávat?
Jsou to dvě úplně jiné činnosti. Kyslík vám sráží výšku hory zhruba o 2000 metrů, takže jako byste lezli do 6800 metrů. My horolezci tvrdíme: S kyslíkem lézt nechceme, je to nečisté. Zároveň však dodáváme: Ale i použití umělého kyslíku je nebezpečné. Když špatně naplánujete přívod a bomba vám dojde, tělo není zvyklé na menší přívod kyslíku, okamžitě zažívá šok a kolabuje.
Proč jste tehdy Everest neporazila?
Měli jsme extrémně špatné počasí, vítr až 160 kilometrů. Žádné okno k vrcholu se nám neotevřelo. Lezli jsme severní stěnu, dostali se do 7200 metrů a dál to kvůli větru nešlo. Bylo nás tam šest dospělých lidí se spoustou zkušeností, a rozhodli jsme se jít dolů. Když se devět týdnů pokoušíte a ta hora vás furt shazuje dolů, co uděláte? Tehdy vylezli nahoru jen lidi s kyslíkem, bez něj se tam nedalo dýchat.
Kdy to zkusíte znovu?
Na podzim. Povolení není problém, vše je jen v penězích. Sponzora snad máme. Půjdeme bez kyslíku a bez nosičů, malá expedice. Potom se to dá pořídit za 200 tisíc korun. Klára spotřebovala milion.
Uznáváte vůbec, že podala úctyhodný fyzický výkon?
Jo, to nepopírám. Taky vím, že když člověk leze na nejvyšší horu světa, je to hodně medializované. Ale vylézt třeba severní stěnu Šiša Pangmy je mnohem větší sportovní výkon. Jen to není tak vidět, protože je to až čtrnáctá osmitisícovka. Přitom tam vám nikdo nepomůže, tam jsou tři kluci ve stěně a makaj jak šrouby.
 Česká horolezkyně Klára Poláčková před odletem na Mt. Everest, který 16. května 2007 úspěšně zdolala. |
