V nadneseném slova smyslu se pražská O2 arena nemusela na boje v základní skupině mistrovství Evropy volejbalistů ani převlékat do jiných barev. Všech šest utkání národních týmů Slovenska, Bulharska, Německa a Polska, které byly ve skupině B, ovládly totiž na tribunách jednoznačně barvy posledně jmenovaných.
Červená a bílá byla k vidění všude. Téměř každý na tribuně měl na sobě takto sladěnou šálu, dres, čepici nebo vlajku. Stejně, jako to mají fandové hokejové Slavie, která je ve vysočanské hale doma.
"Cítíme se tu skutečně jako doma," usmíval se fanoušek Pawel z Krakova, který do Prahy dorazil po vlastní ose společně se svou přítelkyní a dalšími dvěma přáteli. Byl jedním z tisíců krajanů, kteří si utkání v hlavním městě užívali.
Nebýt jich, pražské zápasy by byly bez důstojné atmosféry, kterou si evropský šampionát zaslouží. Když se zrovna nehrálo, z reproduktorů zněly písně, na které měli polští příznivci vlastní texty. A téměř v každé jsme tak mohli slyšet melodické: "Polska! Bialo-czerwoni!"
Tančilo se, fandilo, zpívalo. Atmosféra byla strhující. "Volejbal sice není náš národní sport, ale přítelkyně se mu hodně věnuje, tak jsme si udělali výlet," komentuje cestu do Česka Pawel.
"My Poláci umíme držet při sobě. A sportovní zápasy národního týmu jsou ideální příležitost, při které se to naplno ukáže," pokračuje ve vyprávění polský fanoušek, který se chystá i na vyřazovací klání v Karlových Varech. "V osmifinále jdeme na český tým, takže jsem zvědavý, zda se na nás vůbec dostanou lístky," říká s obavou.
Ještě v pondělí nebyl o tyto vstupenky téměř žádný zájem. V úterý se dá očekávat, že zmizí z pokladen během několika desítek minut. Proti sobě ve středu totiž půjdou týmy s největším počtem fanoušků. Karlovarská hala má navíc kapacitu "jen" šest tisíc míst. A na zápasy polského týmu v Praze byla průměrná návštěva osm tisíc diváků.