Šest Kanaďanů, dva Švýcaři, Bělorus a Aleš Valenta, šestadvacetiletý lyžařský akrobat, který skončil čtvrtý na olympijských hrách v Naganu, předvedou v Lucky Fly High, jak se vyrábí adrenalin.
"Při závodech je větší stres," vysvětluje Nicolas Fontaine z Kanady, mistr světa z roku 1997 a obhájce vítězství ve Světovém poháru z loňského roku proč má show rád. "Při show ale zase musíte dávat pozor na ostatní, kteří třeba zrovna dopadají, když vy letíte hlavou dolů nad nimi," vysvětluje další kanaďan Philippe Laroche, nestor skupiny, kterému táhne na čtyřicítku, olympijský vítěz z roku 1994 v Lillehammeru, že zase tak jednoduché to pro účastníky není.
"Je to skvělá parta," říká Valenta, který hodlá společně s Fontainem předvést ve dvojici světovou premiéru trojitého slata s čtverným vrutem. "Proč se o to chceme spolu pokusit? Skáčeme stejně vysoko, máme skoro stejnou nájezdovou rychlost," říká Valenta, ale dodává, že bude záležet na podmínkách. "Nejhorší je ostrý čelní vítr," dodává závodník, který z Harrachova odjede do italského Livigna na závod Světového poháru, pak jej čeká exhibice v Turecku a sezonu zakončí on-line rozhovorem s čtenáři iDNES v pondělí 27. března od 12 hodin.
Na oktázku, zda se na normálních lyžích nenudí odpovídají celkem jednotně. "Nemáme na to moc času, jsme skoro dvanáct měsíců v lyžákách a jsme rádi, když je sundáme," tvrdí Fontaine. Valenta přesto dodává, že když je hezky a vyšetří trochu času, tak se rád sveze. "Letos se mi to podařilo třikrát. V pondělí většinou cestujeme. Od úterka do pátku dvě tři hodiny trénujeme a o víkednu závodíme, takže času je opravdu málo." I Fontaine sebou vozí dlouhé lyže, ale sveze se na ních spíš až po sezoně doma v Quebecku. "Sezona je tu zhruba o měsíc delší." Podobně je na tom i Laroche, který jako jeden z mála přešel k akrobacii z klasických sjezdovek. "Většina lidí, kteří se věnují téhle disciplině dělala gymnastiku nebo skákala na trampolíně," vysvětluje Valenta.
