Počet triček už neřeším, píše z Dakaru Ivo Kaštan

Přesun do Jižní Ameriky je kouzelný v tom, že na letišti potkáváte své soupeře. Tomu koukají řidítka z batohu, ten nese kufřík s nářadím... A já si to teď mohu užívat, protože už nejsem závodník a nemusím vůbec řešit počet triček nebo náhradních dílů.

NA MALÉM STROJI. Dakar 2009 Ivo Kaštan po závadě svého pitbiku nedokončil. | foto: Vierka Kaštanová

Ivo Kaštan

Kouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95.
Poprvé startoval na Dakaru v roce 1996. Ze zmoklé rampy sjížděl v Granadě jako amatér amatérů, s batohem na zádech, na obstarožní Suzuki DR 350.
Celkem si připsal 9 účastí. Nejvíce se mu dařilo v roce 2006, kdy obsadil 2. místo ve třídě Maratón 450 ccm, druhý byl i ve třídě jezdců bez asistence a získal 30. příčku v celkovém pořadí.
Dakar 2010 absolvuje v roli manažera a poradce talentovaného Slováka Štefana Svitka, posledního mistra Evropy v Enduru.

Jedu poprvé v nové roli, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že se netěším. Před odletem jsem se potkal s Tomášem Ouředníčkem (navigátor Miroslava Zapletala - pozn. redakce), podívali jsme se na sebe, a bylo nám jasné, že jsme úplný volové. Oba odcházíme ze svých chaloupek u lesa, kde zanecháváme těhotné ženy.

Oba se ženeme přes půl světa kamsi do nepohody, strastí, za nejistým výsledkem. Ale chlapi jsou už takoví. Jdou do všeho po hlavě, a jestě se na to těší.

Na Ruzyni začíná chaos. Jedno letadlo, druhé letadlo... Poté najít náš hotýlek, pak asi 100 km do přístaviště, kde si vyzvedneme závodní motorku, kde se musí všechno nastavit, spousta věcí předělat...

Sice jedu jako poradce a manažer, ale počítám s tím, že budu delat i mechanika. Možná to bude potřeba. Jsme malý tým: jezdec, mechanik a já. A prioritou nás všech je, aby motorka dojela do cíle.

Poté následují další přejímky, fronty, razítka, parkoviště závodních strojů, kde musíme motorku nechat. Když se to všechno povede stihnout podle plánu, budeme mít klidný Silvestr. Než se další den vydáme do první etapy.

Jen jednatřicátého večer nás čeká první oficiální brífink. Startovat se bude prvního až kolem poledne, takže asi budeme i slavit Nový rok. Ale nic divokého to určitě nebude.

Zažil jsem na Dakaru i Silvestr, kdy jsme ve Francii nešli vůbec spát. Bouchli jsme jedno šampaňské, druhé, třetí... A šli jsme stát frontu na motorku. Teď jsem si jistý, že se dostanu do postele.