„Pociťuju aklimatizaci,“ líčila po sprintu Gabriela Koukalová v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál. „Dnes jsem spala třináct a půl hodiny, což není u mě normální. Tělo je po cestě pořád bolavé.“
Však také kouč Zdeněk Vítek nezastíral: „Náš pozdní přílet do Koreje byl hodně znát. Přijeli jsme na poslední chvíli, možná až za hranou.“
Například Francouzi a Němci cestovali do Asie už v sobotu.
Češi chtěli původně letět v neděli přes Frankfurt. „Ale tam nastal problém s odbavováním zbraní,“ vysvětlil šéftrenér Ondřej Rybář, který tentokrát zůstal v Česku. Vzali tedy pondělní let přes Amsterdam.
Dřívější sobotní termín zavrhli.
„Sportovci byli od 2. ledna pryč, vše jsme obětovali přípravě na mistrovství světa. To bylo pro nás v sezoně stěžejní,“ argumentoval Rybář. „Pak bylo zapotřebí dopřát jim také nějaký oraz. Nechtěli jsme, aby se už za tři dny museli zase doma pakovat a odlétat na další tři týdny pryč.“
V jednu v noci na masáži
Staré známé pravidlo říká: Třetí den po příjezdu bývá nejkritičtější.
Češky závodily druhý den.
„Existují dvě možnosti aklimatizace: letět dostatečně dopředu, nebo zkusit dorazit do dějiště co nejkratší dobu před závody. Zkusili jsme variantu číslo 2. Vše má své pro a proti,“ podotkl Rybář.
Martin Fourcade před dnešním sprintem mužů (od 11 hodin) při debatě s Michalem Šlesingrem popisoval: „Usínám teď v jednu v noci a ráno v pohodě vstávám. S přechodem na místní čas už nemám problém.“
On-lineSprint mužů sledujte v podrobné on-line reportáži. |
Jenže Češi na něj vlastně ani přecházet nechtějí.
Eva Puskarčíková po skončení sprintu až v jednu v noci ležela na masáži. „Spát chodíme s Verčou Vítkovou mezi třetí a čtvrtou ráno místního času,“ říkala. Také další Češi se chtějí co nejvíce držet v evropském čase.
„Vstávali jsme o půl jedenácté. A jen proto, abychom ještě v hotelu stihli snídani, protože místo oběda jsme měli trénink,“ říkal Šlesingr. Věří, že návrat do evropského pásma na další pohár v Kontiolahti pro ně bude příští úterý naopak snazší než pro jiné. „Jsme v Koreji relativně krátce, jen týden,“ připomněl Rybář.
Příští rok plánují před olympiádou v Koreji pochopitelně mnohem časnější přílet. Letos však problematika zdejšího pohárového kola nespočívá pouze v aklimatizaci. Po vrcholu sezony v podobě šampionátu nebo olympijských her je vždy složité opět nastartovat mysl i tělo, které se tak dlouho udržovaly v pohotovostním režimu. Najednou si řeknou dost.
Hlavně si všechno osahat
Koukalová po návratu z vydařené olympiády v Soči 2014 onemocněla. Laura Dahlmeierová z minulého mistrovství světa v Oslu, kde v každém svém závodě získala medaili, přicestovala na pohárové finále v Rusku – a najednou byla ve sprintu šestatřicátá.
„Pročistit si rychle hlavu a začít se zase těšit na další závody, takový je teď můj recept,“ říkala mezitím už poučená Němka po čtvrtečním triumfu.
Koukalová pro ni nacházela pouze slova obdivu: „Laura je neskutečně připravená a nemá nyní konkurenci. Je lepší než já a ze srdce jí tu výhru přeju. Já teď jedu spíš na druhé místo v poháru, které bych chtěla udržet.“
Rybář ví, jak je v tomto směru práce s lidskou myslí ošidná: „Po vrcholu sezony přichází útlum a utíká vám koncentrace.“ Proto jej těšilo, že Koukalová byla v Praze při odletu do Asie dobře naladěná.
Po sprintu šéftrenér poznamenal: „Přestože ve sprintu nabrala běžecky ztrátu 46 vteřin, nepovažuji to za kdovíjaký průšvih. Jen čtyři holky byly běžecky poodskočené, pak tam byla skupina, do které patřila i Gabča. Problém byly její dvě rány mimo. Ale nedělejme z ní neomylnou bohyni.“
Tělo Koukalovou bolí, pozdní aklimatizace je drsná, ve sjezdech měla velké trable. Podle tónu jejího hlasu však udržuje mysl stále v pozitivním módu.
„I když jsem se neumístila do desítky, jsem ráda, že jsem tady a že si mohu vyzkoušet, co mě za rok čeká. Osahat si střelnici, každý kopec, každou zatáčku. To je pro mě zkušenost k nezaplacení,“ ujistila do mikrofonu Radiožurnálu.
Jak že to říká její sokyně Dahlmeierová? „Chci si z Koreje odvézt co nejpozitivnější myšlenky, abych se pak celý rok na olympiádu těšila.“
Chce to samé.
„Už teď si představuji, jak tu příští rok závodím.“
