jak se hraje potřetí proti stejnému soupeři
B l š a n y - Vypadají jako sehrané trio telefonistů. Olomoučtí hráči Kučera, Ujfaluši a Zbožínek sedí na obrubníku u parkoviště, hledí do štěrku pod sebou, u pravého ucha drží mobilní telefon a horlivě štěbetají horkou novinku: Z Blšan vezeme bod. Konečně si od nich odpočineme, potkáme je zas až na jaře. Kdy přijedeme domů? No, asi tak za pět hodin. Osud do sebe Blšany a Olomouc pořádně zamotal a plné zuby olomouckých hráčů mají i Blšanští. Během jedenácti dní se týmy střetly hned třikrát. To je rarita. "Už jsme si jaksepatří lezli na nervy. Teď chci Blšany potkat nejdřív za dva roky," povídal olomoucký útočník Stanislav Vlček. Středa, středa, sobota, pořád ten samý soupeř. Kluby se nejdřív utkaly ve dvou zápasech o finále evropského Poháru Intertoto. Postoupila Olomouc a Blšany měly hned možnost k odplatě - v sobotu při lize. Mužstva se sotva mohou něčím překvapit, z ligy se znají téměř dokonale, žádné fígle a nezvyklé finty nepomáhají. Nově mezi hráči působí snad jedině alergie a přílišná vznětlivost. "To víte, za půl roku dokážete zapomenout, co vám kdo udělal. Ale za tři dny ne," řekl blšanský trenér Miroslav Beránek. Olomoučtí minulou středu ani neodjeli domů. Nechtělo se jim cestovat pět hodin tam a pět hodin zpátky. Raději se zbavili trmácení v autobuse a zůstali čtyři dny mezi chmelnicemi, v Jesenici, pár kilometrů od Blšan. Za chvíli začne třetí vzájemný zápas. Znovu se protáhnout v té úzké chodbičce před šatnami. Popoběhnout, zahřát svaly, zkusit prudce vyrazit na pár metrů. Přitom se každý každému plete. A už se hraje. Skluzy, fauly, střety, za osmnáct minut tři žluté karty. Začátek plný emocí. Jako by si hráči chtěli všechno oplatit. Například blšanský obránce Bureš šlápne na Vlčka. "Razítko" od kopačky připomíná rudá podlitina na zádech. Olomoucký záložník Zbožínek zase nešetrně narempluje Gedeona do reklamního panelu. Když se blšanský hráč zvedne, bleskově zahrozí něco v tom smyslu, že to soupeři za chvíli "uloupne". A vzápětí opravdu Zbožínka fauluje. Tak probíhá poslední díl série, jakou české týmy nepamatují. Ještě kurióznější řadu však zažila před pěti lety Itálie. Parma s Juventusem hrály proti sobě pětkrát během pár týdnů: v lize, národním poháru a ve finále Poháru UEFA. Byly to nadmíru vyhrocené zápasy. Tak to bývá, když nejsou dluhy splacené. "Dopředu jsem věděl, že do mě dlouhán Zdráhal bude skákat s vystrčeným loktem," líčí blšanský bek Jan Velkoborský. Do souboje proti útočníkovi Zdráhalovi se vymrštil za necelé dva týdny snad třicetkrát a většinou čelil loktu. Jindy by možná neoplácel, ale v sobotu to občas udělal. Často si přitom pomyslel: Hochu, tak tebe mám už plné zuby. V obvyklém režimu by se ti dva potkali nanejvýš dvakrát za půl roku, teď to bylo potřetí za jedenáct dní. Poslední zápas v nezvyklé sérii končí. Podruhé během čtyř dní nepadl gól. A Blšany neporazily Olomouc ani na třetí pokus.
B l š a n y - Vypadají jako sehrané trio telefonistů. Olomoučtí hráči Kučera, Ujfaluši a Zbožínek sedí na obrubníku u parkoviště, hledí do štěrku pod sebou, u pravého ucha drží mobilní telefon a horlivě štěbetají horkou novinku: Z Blšan vezeme bod. Konečně si od nich odpočineme, potkáme je zas až na jaře. Kdy přijedeme domů? No, asi tak za pět hodin. Osud do sebe Blšany a Olomouc pořádně zamotal a plné zuby olomouckých hráčů mají i Blšanští. Během jedenácti dní se týmy střetly hned třikrát. To je rarita. "Už jsme si jaksepatří lezli na nervy. Teď chci Blšany potkat nejdřív za dva roky," povídal olomoucký útočník Stanislav Vlček. Středa, středa, sobota, pořád ten samý soupeř. Kluby se nejdřív utkaly ve dvou zápasech o finále evropského Poháru Intertoto. Postoupila Olomouc a Blšany měly hned možnost k odplatě - v sobotu při lize. Mužstva se sotva mohou něčím překvapit, z ligy se znají téměř dokonale, žádné fígle a nezvyklé finty nepomáhají. Nově mezi hráči působí snad jedině alergie a přílišná vznětlivost. "To víte, za půl roku dokážete zapomenout, co vám kdo udělal. Ale za tři dny ne," řekl blšanský trenér Miroslav Beránek. Olomoučtí minulou středu ani neodjeli domů. Nechtělo se jim cestovat pět hodin tam a pět hodin zpátky. Raději se zbavili trmácení v autobuse a zůstali čtyři dny mezi chmelnicemi, v Jesenici, pár kilometrů od Blšan. Za chvíli začne třetí vzájemný zápas. Znovu se protáhnout v té úzké chodbičce před šatnami. Popoběhnout, zahřát svaly, zkusit prudce vyrazit na pár metrů. Přitom se každý každému plete. A už se hraje. Skluzy, fauly, střety, za osmnáct minut tři žluté karty. Začátek plný emocí. Jako by si hráči chtěli všechno oplatit. Například blšanský obránce Bureš šlápne na Vlčka. "Razítko" od kopačky připomíná rudá podlitina na zádech. Olomoucký záložník Zbožínek zase nešetrně narempluje Gedeona do reklamního panelu. Když se blšanský hráč zvedne, bleskově zahrozí něco v tom smyslu, že to soupeři za chvíli "uloupne". A vzápětí opravdu Zbožínka fauluje. Tak probíhá poslední díl série, jakou české týmy nepamatují. Ještě kurióznější řadu však zažila před pěti lety Itálie. Parma s Juventusem hrály proti sobě pětkrát během pár týdnů: v lize, národním poháru a ve finále Poháru UEFA. Byly to nadmíru vyhrocené zápasy. Tak to bývá, když nejsou dluhy splacené. "Dopředu jsem věděl, že do mě dlouhán Zdráhal bude skákat s vystrčeným loktem," líčí blšanský bek Jan Velkoborský. Do souboje proti útočníkovi Zdráhalovi se vymrštil za necelé dva týdny snad třicetkrát a většinou čelil loktu. Jindy by možná neoplácel, ale v sobotu to občas udělal. Často si přitom pomyslel: Hochu, tak tebe mám už plné zuby. V obvyklém režimu by se ti dva potkali nanejvýš dvakrát za půl roku, teď to bylo potřetí za jedenáct dní. Poslední zápas v nezvyklé sérii končí. Podruhé během čtyř dní nepadl gól. A Blšany neporazily Olomouc ani na třetí pokus.
