Před letošní sezonou dokonce zvažoval, zda se do sedla motorky znovu vrátí. Nakonec se rozhodl, že ano, a byl to správný krok. O víkendu se totiž ve svých 26 letech znovu stal motokrosovým mistrem republiky ve třídě MX2.
"Nevím jak to popsat. Tahle sezona je prostě snová," přiznal jezdec znojemského družstva KRTZ.
Titul jste vybojoval až při posledním podniku seriálu mistrovství v Přerově. Jak moc napínavé to bylo?
Teoreticky nás mělo šanci na titul pět, reálnou naději jsme měli tři. Byli jsme bodově hodně namačkaní. Před Přerovem jsem byl druhý a abych vyhrál,musel jsem skončit nejhůře dvakrát třetí před tehdejším lídrem Markem Sukupem. Třetí byl Florant Richier.
Sukup i Francouz Richier jezdí za silný Osička MX Team. Nebál jste se, že na vás něco vymyslí?
Však oni vymysleli. Jejich tým si přivezl ještě jednoho silného Francouze, který mi měl stáhnout nějaké body. Jenže jim to nevyšlo, já jsem ho porazil. Dojel jsem dvakrát druhý za Richierem a tomi na titul stačilo.
Byly závody v Přerově pro vás opravdu klíčovým momentem sezony?
Já si až před těmi posledními závody uvědomil, že mám šanci na titul. Do té doby jsem to moc neřešil. Sice jsem v průběhu sezony i vedl průběžné pořadí, ale dělal jsem hodně chyb. Říkal jsem si, že Richier má titul v kapse. Ale na Přerov jsem se hodně soustředil a i jinak bezchybný Richier pak přiznal, že tam měl se mnou co dělat.
Nakolik vám pomohlo, že se váš francouzský rival nezúčastnil všech podniků seriálu?
Je pravda, že vynechal Petrovice, kde jsem vyhrál. Jenže v následujících třech podnicích jsem ztratil tolik bodů, že víc už snad ani nešlo. Mnohokrát jsem chyboval, on vyhrával a tu ztrátu hodně rychle dohnal. Nakonec to ale vyšlo.
Už jste stihl mistrovský titul oslavit, nebo oslavu teprve chystáte?
Hned v Přerově bylo slavnostní vyhlášení, které jsme si protáhli do ranních hodin. Teď se chci ještě dát dohromady na sobotní mistrovství republiky družstev. Pojedu tam s Michkem a Bartošem, takže bychom měli být docela silní. Rád byl konkurentům vyfouknul titul i v družstvech. Vymáčknu se z posledních sil, aby to i tam dopadlo skvěle. Snad se podaří tuhle sezonu ještě vyšperkovat.
Vám se letos dařilo nejen doma. na nedávném mistrovství Evropy národů v Bulharsku jste bral coby člen slovenské reprezentace bronz. Jaký to byl pocit porazit český výběr, který skončil až na sedmé příčce?
Já jsem deset let jezdil se slovenskou licencí, letos poprvé s českou. Ale Češi mě do týmu nechtěli. A když jsem měl tu možnost jet za Slováky, protože mám dvojí národnost, tak jsem si říkal, že bych byl hloupý, kdybych toho nevyužil. Takhle jsme se Slováky dosáhli historického výsledku, tak vysoko nikdy nebyli. A nikdo to ani nečekal. Ale kdybych jel za český tým, byli by třetí Češi.
A co vaše účast v německém mistrovství v country crossu?
Nebýt technických problémů, mohl jsem tam taky být mistrem. Jak jsem říkal, tahle sezona se opravdu povedla.
Na jejím začátku jste ale váhal, zda do ní vůbec vstoupit. Jak jste se vlastně ocitl ve znojemském týmu KRTZ?
Oslovili mě koncem ledna, začátkem února. Byl jsem znechucený z ježdění, ale zabral jiný přístup. Teď si připadám, jako by David porazil Goliáše. Soupeři jezdí na závody kamiony s doprovodem, já si tam všechno dělám sám, s motorkami mi pomáhá pár kamarádů. Na tomhle jsem celou sezonu dřel.
Proč se vám vlastně nechtělo moc závodit?
Během tří let jsem prodělal čtrnáct operací, za mými pády byly i technické závady. A já ztratil důvěru. Ono to pak trvá, než člověk chytne jistotu. Teď se dostávám do formy, kterou jsem měl před pěti lety.
