Jak jste se vyrovnal s koncem fotbalové kariéry?
Jedenáct operací kolen, to bylo dost. Byl jsem unaven. Zjistil jsem, že není východisko. Po měsíci v lázních jsem byl čtrnáct dní rád, že chodím.
Při futsalu vám zranění nevadí?
Dostal jsem nabídku reprezentovat a to se neodmítá. Řekl jsem si, že budu hrát, dokud koleno vydrží. Strčil jsem futsal na první místo. Odmala jsem měl halu rád. Vyhovuje mi to, tolik netrénuji. V hale potřebuji přehled, rychlou práci s míčem. Je to úplně jiný pohyb než při velkém fotbale.
Jak často trénujete?
Vždycky v úterý a ve čtvrtek. Zbude mi čas i na velký fotbal za Sobotku, to je I. A třída. Ten, kdo mě zná, ví, že ze dne na den neskončím. Jsem rád, že hraji futsal.
Co je ve futsalu nejdůležitější?
Futsal spěje ke zrychlení. Hraje se na jeden dva doteky. Mužstva vyspěla. Nedá se dlouho držet balon. Hráčů, kteří jsou schopni obejít dva soupeře, tolik není. Vše se poddává taktice.