Bude jedna výhra na Dukle stačit k obhajobě titulu?
Já věřím, že ano, že to zvládneme. Jenže musíme doma podat o sto procent lepší výkon než v neděli v Praze. Nechceme být druzí.
Přitom trenér Šetlík už v sobotu říkal, že umíte zahrát lépe...
No vidíte. A my hráli ještě hůře... (trpký úsměv) Motali jsme se tam jeden druhému, nedávali jsme šance. Soupeř pak vysunul obranu, což mně vadí, hrál jsem pak vlastně jakéhosi druhého pivota.
Doma jste ale už dlouho neprohráli. Půjde se s tím vědomím do finálových odvet lépe?
Samozřejmě, poženou nás fantastičtí diváci. To prostředí dobře známe, doma nechceme prohrávat. V Praze jsme hráli nezvykle na Slavii a možná nás to zaskočilo.
V čem byl největší rozdíl mezi oběma pražskými zápasy?
V úspěšnosti střelby. V neděli jsme zvlášť v úvodu zbytečně brzy pálili z nepřipravených pozic.
Zdálo se mi, že vás hodně trápil brankář Petržala, je to tak?
Chytil nějakou sedmičku i pár loženek. Jenže my jsme mu hodně pomohli. Od začátku jsme hráli blbě, nikomu to tam nepadalo. Petr Linhart měl navíc potíže s kotníkem, čímž naše palebná síla také utrpěla. Měli jsme lépe proměňovat šance a bylo by to v pohodě.
Kdy jste v neděli definitivně ztratil víru, že podruhé vyhrajete?
Asi tak sedm minut před koncem, když jsme nedali sedmičku a vzápětí jsme šli do oslabení. Potom už bylo jasné, že to těžko otočíme.
Oba týmy se dobře znají. Dá se na domácí zápasy vůbec vymyslet něco nového?
Těžko. Oni moc dobře ví, co udělám já, my zase tušíme, jak se zachovají oni. Sedneme si ale v týdnu s trenérem a zkusíme něco vymyslet.
Jaké si tedy lze vzít ponaučení ze zápasů v Praze?
Musíme být trpělivější. V neděli jsme se dostali do útoku a hned jsme pálili. V tom bude klíč k úspěchu.
