„Někdy se zadaří, někdy ne. Ale necítím se jako nějaký specialista,“ mínil 24letý Vinkelhöfer.
Přesto se zdálo, že sedmičky jsou vaše parádní disciplína.
Zubří se spíš chystalo na Mikyho Tonara, který na ně normálně chodí. Chtěli jsme je tímhle trošku překvapit a povedlo se.
Věděl jste pokaždé předem, kam budete házet?
To ne, rozhoduju se až na poslední chvíli, i podle postavení gólmana. Až při té poslední jsem věděl, že míč pošlu technicky přes prsty nahoru, protože většinu předchozích pokusů jsem střílel dolů.
Na konci utkání Zubří snižovalo. Šlo v závěru hlavně o to, abyste měli lepší skóre ze vzájemných zápasů?
Přesně tak. Trenéři nás na to na konci důrazně upozorňovali. Že nesmíme prohrát o pět a méně branek. To se povedlo.
Ale vyšlo to těsně...
Každý zápas máme nějaký výpadek. Teď se nám vyhnul až do nějaké 40. minuty, kdy jsme na chvíli přestali hrát. A také na sebe narazily dva nejsilnější mančafty v lize, oni se v útoku dokáží prosadit. Důležité je, že jsme Zubří zase rychle utnuli a drželi dostačující náskok.
Rozhodlo tohle vítězství o první příčce po základní části?
Nás teď čeká těžký zápas v Brně, v žádném případě není nic rozhodnuté. Zubří v Brně prohrálo, i my to tam budeme mít těžké, vždyť tam snad letos nikdo ještě nevyhrál. My se to pokusíme zlomit a urvat tam za týden nějaké body.
Jak jste na tom se silami, odehrál jste vlastně celých 60 minut?
Mockrát se mi nestává, abych měl ke konci utkání křeče... Na konci už jsem ani nechtěl běžet do trháku, protože se tam sečetly tři rychlé sprinty za sebou. (smích) Ale dá se to vydržet. Horší je, že už ve středu nás čeká pohárový zápas v Jičíně a i tam chceme uspět. Ale když jsme hráli EHF Cup, také to byl rytmus sobota - středa - sobota. Musíme se s tím popasovat.
