Sezonu jste začínal s vysokými ambicemi, ale výsledky jim neodpovídaly, že?
Povedl se mi začátek sezony, ale v dubnu to šlo drasticky dolů. Potom jsem udělal zásadní změny v technické stránce. A musím říct, že od té doby se mi začalo dařit, i když nesvaluji všechno na techniku.
Byla pro vás sezona náročná i po psychické stránce?
Hodně. V té době, kdy se mi vůbec nedařilo, jsem uvažoval i o konci závodění. Byl jsem na tom špatně, ale naštěstí se to vrátilo zpátky.
Zpátky? To jsou trochu skromná slova. Koncem srpna jste vyhrál na Slovensku Zlatou přilbu, v pondělí Tomíčkův memoriál, na kterém jste porazil i Dána Pedersena, trojnásobného mistra světa.
Doufám, že to není poslední úspěch v mé kariéře. Vážím si toho vítězství, hodně mě dojalo, bylo těžké unést ten tlak domácího prostředí.
Pod tlak jste dostával i své soupeře. Na startu na vás museli čekat a nervózně se ohlíželi, kdy se zařadíte mezi ně. To byla taktika?
Byla. Rozhodčí nepouštěli dvouminutový limit, tak jsem se vždycky jel před startem ještě projet, abych zabrnkal soupeřům na nervy.
Proč se vám takhle nedařilo i na jaře při pražské Grand Prix?
Těžko říct. V závodě Grand Prix startuje šestnáct nejlepších závodníků na světě. Viděl bych to tak, že jsem sbíral zkušenosti a nebyl jsem ještě hotový závodník.
Už se cítíte jako hotový závodník?
V současné době se cítím líp než na začátku sezony.
Jaké teď máte před sebou cíle?
Člověk musí mít vždycky nějaké priority, které se třeba mohou měnit. Rád bych vyhrál závod mistrovství světa juniorů v Pardubicích
